# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 2845/12

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 2845/12
- ECLI: ECLI:CZ:US:2012:1.US.2845.12.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 8. 2012
- Datum zveřejnění: 11. 9. 2012
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: kupní smlouva, odůvodnění, neplatnost
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 513/1991 Sb., § 409; 99/1963 Sb., § 120 odst.4, § 132

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatel cestou ústavní stížnosti brojil proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu I. stupně tak, že se žaloba na zaplacení částky 318 181,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7 % z této částky od1. 5. 2000 do zaplacení oproti vydání 23 080 kg materiálu - ocelových tyčí o průměru 1220 mm č. tavby 52560 v jakosti 14 109.0 - zamítá. Současně konstatoval, že nejen tímto rozsudkem odvolacího soudu, ale také usnesením Nejvyššího soudu České republiky, který odmítl jeho dovolání proti rozsudku soudu II. stupně, se cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky. Uvedl, že se domáhal zaplacení žalované částky na základě řádné reklamace zboží dodaného žalovaným, se kterým byla uzavřena kupní smlouva, a jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že k uzavření smlouvy nedošlo, nemohlo ani dojít k porušení povinností z údajně neexistující smlouvy a ke vzniku tvrzených nároků, pak k tomuto závěru, dle jeho přesvědčení, dospěl soud v rozporu s provedenými důkazy. Rovněž se nemůže ztotožnit se závěry Nejvyššího soudu, který dovolání odmítl jako bezdůvodné s tím, "že uzavření smlouvy není skutkovou okolností, ale právním hodnocením".

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud s poukazem na svou judikaturu a obsah § 120 odst. 4 občanského soudního řádu dovolání, ve kterém žalobce vytýkal soudu II. stupně nesprávný závěr o tom, že mezi účastníky nedošlo k uzavření kupní smlouvy, a to přesto, že dle § 120 odst. 4 občanského soudního řádu soud měl respektovat shodné tvrzení účastníků, že kupní smlouva uzavřena byla, opodstatněně jako zjevně bezdůvodné dle § 243b odst. 1 občanského soudního řádu odmítl. V odůvodnění pak vyložil, proč v posuzované věci závěr o tom, zda byla či nebyla mezi účastníky uzavřena kupní smlouva, byl závěrem právním a nikoliv skutkovým. Z obsahu rozsudku Vrchního soudu v Olomouci nutno konstatovat, že svůj závěr o neexistenci kupní smlouvy a tedy i pro změnu rozhodnutí soudu I. stupně, soud s poukazem na § 275 odst. 4 a § 409 obchodního zákoníku, na obsah předložených listin a jednání účastníků, neobsahující návrh nebo ujednání o určení kupní ceny, vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, a proto v dalším lze na toto přiléhavé odůvodnění odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-2845/12-1)