# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 283/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 283/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:1.US.283.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 7. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zákonem); zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

V ústavní stížnosti napadl stěžovatel ve výroku uvedená rozhodnutí, jimiž mu bylo podle ustanovení § 17 písm. b) zákona č. 216/1991 Sb., o cestovních dokladech a cestování do zahraničí, ve znění pozdějších předpisů, odepřeno vydání cestovního dokladu. Svá rozhodnutí správní orgány odůvodnily tím, že proti stěžovateli a žadateli o vydání cestovního dokladu je vedeno trestní stíhání zahájené dne 31. 7. 1995 pro podezření z trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 trestního zákona. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že rozhodnutím správních orgánů došlo k porušení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále podle jeho názoru policejní orgány rozhodly sice v mezích zákona, avšak naprosto proti jeho duchu, neboť samotné znění § 17 zákona č. 216/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neobsahuje žádná konkrétní kritéria hodnocení a ponechává vydání či nevydání cestovního dokladu zcela na libovůli úředníků, kteří ve věci rozhodují. Tím je mu bráněno ve výkonu povolání (mezinárodní obchod) a v účasti na mezinárodních sjezdech náboženské organizace Svědkové Jehovovi, jejichž je stěžovatel příznivcem. Rovněž tak nemůže spolu s rodinou trávit dovolenou v zahraničí. Stěžovatel spojil ústavní stížnost podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), s návrhem na zrušení ustanovení § 17 zákona č. 216/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud po přezkoumání obsahu ústavní stížnosti je nucen konstatovat, že je nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Napadené rozhodnutí je rozhodnutím správního orgánu a jako takové podléhá přezkoumání ve správním soudnictví (část pátá občanského soudního řádu). Rovněž přímo v zákoně č. 216/1991 Sb. v § 20 je výslovně stanoveno, že "pravomocná rozhodnutí, jimiž bylo zamítnuto vydání cestovního dokladu, nebo jimiž byl cestovní doklad odňat, jsou přezkoumatelná soudem, byly-li ve správním řízení vyčerpány řádné opravné prostředky".

Na základě výše uvedeného tedy Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako nepřípustnou a podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ji usnesením mimo ústní jednání odmítl. S ohledem na nepřípustnost ústavní stížnosti se Ústavní soud již nezabýval namítanou protiústavností § 17 zákona č. 216/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-283/99-99)