# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 283/03

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 283/03
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:1.US.283.03
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 8. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: spoluvlastnictví/podíl
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.2; 40/1964 Sb., § 142

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

J. K. a J. K. (dále jen "stěžovatelé") se ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu faxem dne 21. 5. 2003 a dne 22. 5. 2003 poštou, domáhali zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"). Stěžovatelé považují rozhodnutí krajského soudu za právně i skutkově vadné. Podle nich došlo k porušení jejich základních lidských práv garantovaných jim Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") a Ústavou České republiky (dále jen "Ústava"). Stěžovatelé namítají, že odvolací soud rozhodoval až 6 let po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně a 9 let od zahájení řízení. Tak došlo, podle stěžovatelů, k porušení jejich práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a čl. 38 Listiny. Dále byla v řízení porušena ustanovení čl. 11 odst. 1, 3 a 4 Listiny. Písemné vyhotovení rozsudku bylo stěžovatelům doručeno až po 6 měsících od jeho vyhlášení.

Ústavní soud, předtím než se začal zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, nejprve přezkoumal formální náležitosti podaného návrhu. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří zásada subsidiarity. K tomuto principu se podrobněji vyslovil Ústavní soud mj. v nálezu sp. zn. III. ÚS 117/2000 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 19, C. H. Beck, Praha 2001, str. 79. Podle tohoto principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1, ve spojení s § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu], pokud nejsou dány důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, podle níž ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. V neposlední řadě zásada subsidiarity odráží i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci jiných orgánů, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána.

V přípise ze dne 10. 7. 2003, doručeném 14. 7. 2003, sdělil Okresní soud v Třebíči, že ve věci bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Ze sdělení Ústavního soudu publikovaného dne 3. 2. 2003 pod č. 32/2003 Sb. vyplývá, že v případě podání mimořádného opravného prostředku bude ústavní stížnost považována za přípustnou až po rozhodnutí o tomto mimořádném opravném prostředku, s výjimkou rozhodnutí o obnově řízení. Skutečnost, že ve věci byl podán mimořádný opravný prostředek - dovolání - činí ústavní stížnost stěžovatelů návrhem nepřípustným, jak poukázáno shora.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout jako návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-283/03-03)