# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 278/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 278/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:1.US.278.13.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 3. 2013
- Datum zveřejnění: 27. 3. 2013
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: předběžné opatření, společné jmění manželů
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 40/1964 Sb., § 145 odst.1; 99/1963 Sb., § 74 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení základních práv zaručovaných čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž nebylo vyhověno jejímu návrhu na stanovení povinnosti jejímu bývalému manželovi "vyjmout ze svého účtu finanční prostředky ve výši 1 440 141,- Kč a umožnit jejich užívání..." stěžovatelkou po dobu 7 let maximálně do doby vypořádání SJM. V důvodech své ústavní stížnosti pak v podstatě obdobně jako v odvolání proti odmítavému prvostupňovému rozhodnutí stěžovatelka obecným soudům vytýká, že nepostupovaly analogicky podle ustanovení § 145 odst. 1 občanského zákoníku a § 20 zákona o rodině s tím, že nenavrhovala předběžné opatření jak její podání soud I. stupně nesprávně interpretoval, nýbrž klasickou úpravu užívání společné věci. Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů navrhla zrušení obou napadených rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud připomíná svou dřívější judikaturu, v níž dal najevo, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další). Takový stav v dané věci zjištěn nebyl, neboť zejména soud odvolací v odůvodnění svého rozhodnutí, poté, co dal za pravdu soudu I. stupně, který návrh stěžovatelky podle jeho obsahu posoudil jako návrh na vydání předběžného opatření a odmítl jej proto, že stěžovatelka nesložila na účet soudu stanovenou jistotu, opodstatněně - a stavu, kdy probíhá soudní řízení o vypořádání společného jmění manželů - poukázal na to, že návrh stěžovatelky se týká prostředků, které jsou součástí dosud nevypořádaného společného jmění manželů, a který obsahově znamená požadavek stěžovatelky na zaplacení finanční částky, což je za řízení o vypořádání SJM pojmově vyloučeno, neboť je třeba společné jmění vypořádat jako celek a nelze proto návrh stěžovatelky posuzovat jako samostatný návrh. Odvolací soud tak v podstatě reagoval na námitky stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem, a proto lze na jeho zdůvodnění odkázat. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky tak Ústavní soud nezjistil, a proto byla její stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-278/13-1)