# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 278/10

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 278/10
- ECLI: ECLI:CZ:US:2010:1.US.278.10.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 2. 2010
- Datum zveřejnění: 23. 3. 2010
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání trestní
- Klíčová slova: opravný prostředek - mimořádný, dovolání
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 265a

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 1. 2. 2010, stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, z nichž prvým byla uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 TrZ a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 12 měsíců. Usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci bylo její odvolání zamítnuto. Stěžovatelka zároveň uvedla, že dne 28. 1. 2010 podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, snaží se své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci snižovat na minimum. Ústavní soud je oprávněn rozhodnutí těchto orgánů přezkoumávat pouze v případě, pokud byly před podáním ústavní stížnosti vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci.

Ústavní stížnost je nepřípustná, protože je podána proti rozhodnutí odvolacího soudu, které v tomto případě není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně práva poskytuje. Takovýmto posledním prostředkem bude, v předmětné věci, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání. Pokud by Ústavní soud v této fázi ústavní stížnost věcně projednal a rozhodl, znamenalo by to zásah do rozhodovací pravomoci Nejvyššího soudu, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty.

S ohledem na tyto závěry posoudil Ústavní soud podaný návrh jako nepřípustný, který soudce zpravodaj, usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-278/10-1)