# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 2772/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 2772/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:1.US.2772.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 11. 2007
- Datum zveřejnění: 22. 11. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatelé se včasnou (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "zákon o Ústavním soudu") a řádnou ústavní stížností domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž jim byla ve sporu o podíl na opravách spoluvlastněné nemovitosti uložena povinnost k zaplacení. Stěžovatelé tvrdili, že vydáním těchto rozhodnutí bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina").

Stěžovatelé v ústavní stížnosti postrádající ústavně právní argumentaci namítali, že soudy jim uložily povinnost k zaplacení, ačkoli u části nároku žalobci neprokázali existenci svého nároku (peníze zčásti nepatřily sdružení a zčásti byly v podílovém spoluvlastnictví všech členů, nikoli jen žalobců) a u zbytku částky žalobci neprokázali svou aktivní legitimaci (předmětné smlouvy uzavřel nonsubjekt). Soudy tak nevzaly v úvahu podstatné skutečnosti a neprošetřily dostatečně námitky stěžovatelů.

Z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 26. 5. 2005, č. j. 12 C 32/2004-106 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelům byla výroky I., II., III. a V., uložena povinnost zaplatit 69.601,41 Kč, 26.091,- Kč, 2.909,- Kč a 27.473,80 Kč vše s příslušenstvím. Jednalo se o částky spojené s opravou bytového domu spoluvlastněného stěžovateli. Proti výše uvedeným výrokům podali stěžovatelé odvolání, v němž argumentovali obdobně jako v ústavní stížnosti.

Z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 10. 2005, sp. zn. 15 Co 438/2005 Ústavní soud zjistil, že odvolání stěžovatelů bylo shledáno nedůvodným, a krajský soud proto odvoláním stěžovatelů napadené výroky rozsudku okresního soudu potvrdil.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody (§ 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatelé v ústavní stížnosti neuvedli žádnou konkrétní ústavněprávní argumentaci a protože jak Okresní soud v Karlových Varech, tak Krajský soud v Plzni svá rozhodnutí řádně a transparentně odůvodnily (srov. str. 9-14 rozsudku okresního soudu a str. 3 rozsudku krajského soudu), a to způsobem nevybočujícím z ústavního rámce zákazu libovůle, Ústavní soud nedospěl k závěru, že obecné soudy v případě stěžovatelů porušily jejich právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny.

Stěžovatelé podali ústavní stížnost poté (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), co bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 7. 2007, č. j. 33 Odo 189/2006-154, odmítnuto jejich dovolání napadající v záhlaví uvedené rozsudky, jako nepřípustné.

Ústavní soud neshledal v napadených rozhodnutích porušení základních práv stěžovatelů, jak tvrdili v ústavní stížnosti. Proto senát Ústavního soudu ČR ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-2772/07-1)