# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 2722/25

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 2722/25
- ECLI: ECLI:CZ:US:2025:1.US.2722.25.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 11. 2025
- Datum zveřejnění: 8. 1. 2026
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
- Klíčová slova: žaloba/pro zmatečnost, výzva, poučení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 229

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Posuzovaná ústavní stížnost vychází z řízení o stěžovatelově žalobě pro zmatečnost, v níž tvrdil, že soudy rozhodly v jeho neprospěch v důsledku podjatosti rozhodujících soudkyň a trestného činu soudce. Soud prvního stupně žalobu pro zmatečnost odmítl v návětí uvedeným rozhodnutím, protože stěžovatel přes výzvu neodstranil vady žaloby. Městský soud v Praze následně potvrdil prvostupňový rozsudek. Nejvyšší soud pak odmítl stěžovatelovo dovolání. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy jmenovanými rozhodnutími porušily řadu jeho ústavně zaručených práv. Porušení práv spatřuje v údajně neoprávněném a nepřezkoumatelném odepření přípustnosti jeho dovolání Nejvyšším soudem, v tvrzeném porušení práva na přístup k soudu odmítnutím věcného projednání jeho žaloby a v porušení práva na zákonného soudce a na uplatnění námitky podjatosti.

2. Ústavní stížnost stěžovatele je značně nepřehledná a místy obtížně srozumitelná, na což Ústavní soud stěžovatele i jeho zástupce upozornil i v dřívějších rozhodnutích (např. usnesení ze dne 17. července 2024 sp. zn. III. ÚS 1860/24, bod 5). Ústavní soud ji i tak shledal hraničně projednatelnou, avšak zjevně neopodstatněnou.

3. Právo na přístup k soudu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není absolutní a podléhá zákonným omezením, jež jsou vtělena zejména do procesních předpisů. Z ústavněprávního hlediska je podstatné, že žádné z těchto omezení nesmí být nepřiměřené a nesmí narušovat podstatu chráněného základního práva. Daná ustanovení je proto třeba interpretovat a aplikovat tak, aby na účastníky řízení nebyly kladeny nepřiměřené požadavky, a nebylo tím fakticky bráněno realizaci práva na soudní ochranu.

4. Ústavní soud dospěl k závěru, že v nyní projednávaném případě soudy nepostupovaly přepjatě formalisticky, nepřiměřeně, či jinak protiústavně. Obecné soudy v napadených rozhodnutích řádně objasnily, z jakých důvodů nebyla žaloba podaná stěžovatelem projednatelná, a to ani po stěžovatelově reakci na výzvu k odstranění vad návrhu. Nejvyšší soud pak řádně odůvodnil, proč odmítl dovolání jako nepřípustné, přičemž nevybočil z ústavních mantinelů (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. listopadu 2014 sp. zn. II. ÚS 2577/14, bod 6).

5. Nelze tak souhlasit se stěžovatelem, že mu obecné soudy odepřely přístup k soudu. Z napadených rozhodnutí naopak vyplývá, že stěžovatel byl vyzván k doplnění žaloby a srozumitelně informován o tom, jak je třeba žalobu doplnit. Žalobu ovšem nebylo možné projednat ani po stěžovatelově reakci. Na závěru obecných soudů, že žaloba stěžovatele je za daného stavu neprojednatelná, Ústavní soud neshledal nic protiústavního. Stejně tak již obecné soudy dostatečným a ústavně konformním způsobem vypořádaly stěžovatelovy námitky týkající se údajného porušení stěžovatelova práva na zákonného soudce.

6. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-2722/25-1)