# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 2715/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 2715/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2014:1.US.2715.13.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 28. 7. 2014
- Datum zveřejnění: 14. 8. 2014
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: žaloba/na určení, konkurz a vyrovnání, neplatnost, odůvodnění
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 328/1991 Sb., § 12a, § 44, § 4; 40/1964 Sb., § 39, § 40; 99/1963 Sb., § 80 písm.c

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.
Rekapitulace průběhu řízení před obecnými soudy

1. Ústavní stížností, podanou ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.

2. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013 č. j. 29 Cdo 1898/2013-531 bylo odmítnuto dovolání stěžovatelů směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2013 č. j. 13 Cmo 3/2012-489. Vrchní soud označeným rozhodnutím ve věci samé potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 10. 2011 č. j. 13 Cm 1069/2011-441, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se stěžovatelé domáhali určení, že konkurs na majetek žalovaného (Výrobně obchodní družstvo Dříteň
v likvidaci), prohlášený nezákonně usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2008 č. j. 12 K 276/2007-99, je neplatný, a určení, že veškeré právní úkony na tento neoprávněně prohlášený konkurs navazující, jsou neplatné. Obecné soudy uzavřely, že nelze vyslovit neplatnost rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu - přezkum tohoto procesního úkonu bylo možné realizovat pouze z titulu opravných prostředků, nikoli v samostatném řízení. Určovací žalobou uplatněnou podle § 80 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen "o. s. ř."), nelze dosáhnout odstranění právních účinků určitého soudního rozhodnutí.

II.
Obsah ústavní stížnosti

3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti argumentovali tím, že obecné soudy svými rozhodnutími zasáhly mj. do jejich základního práva na spravedlivý proces a práva na ochranu majetku (čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod). Namítali, že na podání předmětné určovací žaloby měli naléhavý právní zájem, neboť stěžovatelka Marie Měsíčková jako oprávněná osoba z transformace žalovaného družstva má právo na řádné a nezkrácené vypořádání svého nároku (majetkového podílu), které je dotčeno nepřiznáním pohledávek v rámci soudem nezákonně nařízeného konkursu. Stěžovatelé současně navrhli odložení vykonatelnosti všech jimi napadených rozhodnutí obecných soudů.

III.
Právní posouzení

4. Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že postup v soudním řízení, zjišťování skutkového stavu, jakož i výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, jímž bylo porušeno některé z ústavně garantovaných práv nebo svobod.

5. Pokud jde o napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 1. 2008 č. j. 12 K 276/2007-99, kterým byl na majetek dlužníka (žalovaného) prohlášen konkurs, je třeba zdůraznit, že proti tomuto rozhodnutí stěžovatelé již v minulosti ústavní stížnost podali, a Ústavní soud ji následně pro opožděnost odmítl usnesením ze dne 15. 10. 2009 sp. zn. III. ÚS 390/09.

6. Jde-li o zbývající ústavní stížností dotčená rozhodnutí, lze konstatovat, že obecné soudy se dostatečně zabývaly návrhy (námitkami) stěžovatelů a svá rozhodnutí srozumitelně, logicky a jasně odůvodnily. Ústavní soud tak nesdílí přesvědčení stěžovatelů, že obecné soudy napadenými rozhodnutími zasáhly do jejich ústavně zaručených práv.

7. K argumentaci stěžovatelů Ústavní soud ve shodě s konstantní judikaturou uvádí, že určovací žaloba podle § 80 písm. c) o. s. ř. je preventivního charakteru. Má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a též v situacích, kdy určovací návrh účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jeho prostřednictvím je možno dosáhnout adekvátního řešení. Určovací žaloba však není právním nástrojem sloužícím k odstranění účinků pravomocného soudního rozhodnutí. Nápravy rozhodnutí soudu se lze domoci pouze za stanovených podmínek na základě podání zákonného opravného prostředku.

8. Z výše řečeného se podává, že obecné soudy postupovaly v daném případě ústavně konformně a rozhodly předvídatelným způsobem. Ústavní soud neshledal, že by napadenými soudními rozhodnutími došlo k porušení právních předpisů, které by mělo za následek zásah do základních práv nebo svobod stěžovatelů. Proto rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že jej jako zjevně neopodstatněný odmítl. Jde-li o návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, ten jako akcesorický sdílí osud ústavní stížnosti.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-2715/13-1)