# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 2714/08

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 2714/08
- ECLI: ECLI:CZ:US:2008:1.US.2714.08.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 1. 12. 2008
- Datum zveřejnění: 11. 12. 2008
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /právo na obhajobu; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: státní zástupce, Policie České republiky, trestní stíhání/zahájení, obhajoba, obhájce
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 40 odst.3; 140/1961 Sb., § 187 odst.1; 141/1961 Sb., § 33 odst.1, § 160 odst.1

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Svou ústavní stížností se V. C. (dále jen "stěžovatel") domáhal zrušení uvedených usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Bruntále (dále též "státní zástupce") a Policie ČR, Okresního ředitelství, Služby kriminální policie a vyšetřování, v Bruntále (dále též "policejní orgán") pro porušení čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Uvedeným usnesením státní zástupkyně zamítla stížnost stěžovatele proti shora označenému usnesení policejního orgánu. Tímto usnesením bylo, podle § 160 odst. 1 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 trestního zákona (dále jen "TrZ"). Uvedený trestný čin měl stěžovatel spáchat tím (zkráceně uvedeno), že vypěstoval 40 rostlin konopí setého za účelem jejich zpracování (výrobu) v psychotropní látku, určenou pro vlastní potřebu a potřeby své manželky.

Stěžovatel popsal skutkový stav a tvrdil, že k porušení jeho ústavně zaručených práv došlo tím, že státní zástupkyně rozhodla o podané stížnosti nezvykle brzy a nevyčkala jím určených třicet dnů, než si zvolí obhájce, který by blanketně podanou stížnost řádně odůvodnil. Tímto postupem mu byla odňata možnost uplatnit své právo zvolit si obhájce. Navíc, usnesení o zahájení trestního stíhání neobsahuje množství THC v zajištěných rostlinách.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí a shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z dnes již ustálené a dostatečně stabilizované judikatury se podává, že ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, tj. zejména v kontextu se současným zásahem do osobní svobody jednotlivce, za zcela nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí [srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 62/95, obdobně např. usnesení ve věcech sp. zn. IV. ÚS 316/99, I. ÚS 486/01, IV. ÚS 213/03, IV. ÚS 262/03 a další].

Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je tedy v těchto souvislostech nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy. Jeho kasační intervence má své místo pouze v případech, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit.

Pokud Ústavní soud v daném směru v minulosti ojediněle vykročil ze své dnes již dostatečně ustálené judikatury, učinil tak v situaci, kdy na (v řádně odůvodněné stížnosti do usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání uvedené) konkretizované, a nikoli také zcela bezvýznamné, námitky stěžovatele reagovalo státní zastupitelství apodiktickým a v podstatě nic neříkajícím závěrem, podle něhož byl stěžovatelem napadený postup "shledán zcela oprávněným", aniž by bylo možno alespoň usoudit na rozhodovací důvody, které k takovému rozhodnutí okresní státní zastupitelství vedly (srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 511/02; usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 554/03). Vlastní usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání nicméně ani tehdy Ústavní soud věcně jakkoli nepřezkoumával.

Z tohoto pohledu lze konstatovat, že ústavní stížností napadené usnesení státní zástupkyně není tím rozhodnutím, které by, vzhledem ke svému obsahu, vyžadovalo ingerenci Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení. Jinými slovy, nejedná se o rozhodnutí zakládající důvody kasace ze strany Ústavního soudu v intencích výše označené judikatury. Státní zástupkyně v rozsahu nezbytném, nicméně relativně dostatečně konkrétním a v dané fázi řízení sluší se zdůraznit akceptovatelným způsobem, reagovala na neodůvodněnou stížnost stěžovatele. Z odůvodnění předmětného usnesení vyplývá, že státní zástupkyně po přezkoumání postupu policejního orgánu a spisového materiálu dospěla k závěru, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo vydáno v souladu s podmínkami uvedenými v ustanovení § 160 odst. 1 TrŘ. Současně uvedla, že s ohledem na stav dokazování a důkazní situaci (mj. i množství THC v zajištěných rostlinách) v dané fázi řízení, je důvodné konstatovat existenci kvalifikovaného podezření skutkově a právně popsaného v rozhodnutí policejního orgánu. Státní zástupkyně postupovala v souladu se svými povinnostmi a o podané stížnosti rozhodla bez zbytečných průtahů, aniž by byla nucena vyčkávat stěžovatelem stanovených nereálných třicet dnů než si zvolí obhájce, neboť se nejednalo o případ nutné obhajoby. Navíc, i v případě nutné obhajoby se ke zvolení obhájce stanovuje lhůta řádově v hodinách, případně několika málo dnů.

Jde-li konkrétně o zahájení trestního stíhání, resp. o usnesení o něm, jedná se o procesní rozhodnutí, které s sebou jistě nese pro dotčený subjekt nepříjemné následky, avšak nemá povahu rozhodnutí, jež s konečnou platností zasahuje do jeho práv a povinností, a které by byl Ústavní soud oprávněn věcně jakkoli přezkoumávat. Důvodnost obvinění je předmětem zkoumání v celém trestním řízení, přičemž obviněný má v jeho rámci k dispozici celou řadu právních prostředků, kterými může hájit svá práva, a (teprve) po jejich vyčerpání má možnost obrátit se na Ústavní soud.

Posuzováno v celkovém kontextu daného stadia trestního řízení nelze než uzavřít, že k porušení namítaných základních práv stěžovatele, chráněných ústavním pořádkem, nedošlo. Ve vztahu k tvrzenému porušení čl. 2 odst. 2 Listiny Ústavní soud pro úplnost dodává, že se jedná o ustanovení, vymezující, v návaznosti na čl. 1 Listiny, rámec vztahu jednotlivce a státu, nikoliv však jednotlivá práva, jejichž ochrany by se bylo možno domáhat v řízení o ústavní stížnosti ve smyslu čl. 87 písm. d) Ústavy ČR.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-2714/08-1)