# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 2697/25

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 2697/25
- ECLI: ECLI:CZ:US:2025:1.US.2697.25.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 24. 10. 2025
- Datum zveřejnění: 5. 1. 2026
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování; právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /žádný trestný čin a trest bez (předchozího) zákona; právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /presumpce neviny
- Klíčová slova: svědek/výpověď, presumpce/neviny, trestná činnost, dokazování
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 39, čl. 40 odst.2, čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 2 odst.2, § 2 odst.4, § 2 odst.5; 40/2009 Sb., § 348

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, zásada, že není trestu bez zákona, podle čl. 39 Listiny a presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny. K tomu mělo dojít odsouzením stěžovatele na základě jediného důkazu a v situaci tvrzení proti tvrzení.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, stěžovatel byl napadeným rozsudkem okresního soudu shledán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců a k peněžitému trestu v celkové výměře 30 000 Kč. Daného trestného činu se podle soudů dopustil ve zkratce tím, že v únoru či březnu 2021 nabídl H. K. vyhotovení padělku maturitního vysvědčení, který posléze byl dotyčné také předán. Krajský soud v Brně napadeným usnesením zamítl stěžovatelovo odvolání, dovolání stěžovatele bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto.

3. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že jediným přímým důkazem o jeho vině je svědecká výpověď H. K. Jde tedy o situaci tvrzení proti tvrzení, kdy tvrzení svědka není podpořeno dalšími důkazy. Stěžovatel oproti tomu navrhoval v odvolacím řízení provést důkaz výpovědí svědkyně I. V., což ale soud odmítl mimo jiné proto, že tento svědek je v příbuzenském vztahu k druhému odsouzenému a je nadřízeným stěžovatele. Tím však podle stěžovatele odmítnutí důkazu odůvodnit nelze.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Stěžovatel nyní prezentované námitky uplatnil již v řízení před trestními soudy, které na ně dostatečně reagovaly. Zejména se podrobně zabývaly klíčovou svědeckou výpovědí a tím, do jaké míry zapadá do řetězce dalších, byť nepřímých, důkazů. Úkolem Ústavního soudu jakožto soudního orgánu ochrany ústavnosti není podrobovat závěry soudů dalšímu instančnímu přezkumu. Jde-li o v odvolacím řízení stěžovatelem navržený důkaz, tak je zásadně na soudu, aby posoudil, jaké důkazy pro své rozhodnutí potřebuje. Z ústavního hlediska je důležité, aby svůj postup v podobě odmítnutí některých důkazních návrhů řádně vysvětlil, resp. aby důvody jeho postupu byly z rozhodnutí soudu seznatelné. V nynější věci byl návrh na výslech svědkyně I. V. krajským soudem řádně vypořádán (bod 11 rozhodnutí krajského soudu) a jeho postup byl přezkoumán i Nejvyšším soudem (body 37 a násl. rozhodnutí Nejvyššího soudu). Neprovedení tohoto důkazu přitom nebylo odůvodněno vztahem svědka k obviněným.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-2697/25-1)