# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 2696/22

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 2696/22
- ECLI: ECLI:CZ:US:2022:1.US.2696.22.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 10. 2022
- Datum zveřejnění: 14. 11. 2022
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na zákonného soudce
- Klíčová slova: příslušnost/místní, nemovitost
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 38 odst.1; 99/1963 Sb., § 88 odst.1 písm.b

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv.

Z ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel vystupuje jako žalovaný v řízení vedeném u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 8 C 221/2019, v němž se žalobkyně domáhá určení vlastnického práva k nemovitosti. V průběhu řízení stěžovatel vznesl námitku místní nepříslušnosti s odůvodněním, že jakožto žalovaný má bydliště mimo obvod Obvodního soudu Praha-východ.

Ústavní stížností napadeným usnesením obvodní soud námitku místní nepříslušnosti zamítl s tím, že předmětem řízení je určení vlastnického práva k nemovitosti a podle § 88 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu je dána výlučná příslušnost soudu, v jehož obvodu se nemovitost nachází. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením prvostupňové rozhodnutí potvrdil, stěžovatelovo dovolání bylo ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že jde o podobnou situaci, jako když on sám žaloval jiného žalovaného na zaplacení dlužného nájemného. Tehdy se také jednalo o nemovitost nacházející se v obvodu Okresního soudu Praha-východ, místní příslušnost se však řídila bydlištěm žalovaného. Stěžovatel navrhoval provést důkaz předmětnými spisy, okresní soud nicméně tyto důkazy neprovedl ani neuvedl, z jakého důvodu tak neučinil, v důsledku čehož je napadené rozhodnutí podle stěžovatele nepřezkoumatelné. Stěžovatel je nadto nadále přesvědčen o místní nepříslušnosti Okresního soudu Praha-východ, neboť v řízení podle jeho názoru nejde primárně o to, co je předmětem vlastnictví, nýbrž o posouzení platnosti smlouvy o převodu nemovitosti. Soudy se však údajně těmito jeho námitkami náležitým způsobem nezabývaly.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.

Stěžovatelova ústavní stížnost postrádá jakýkoli ústavní rozměr, neboť jde o prostý výklad relevantních ustanovení občanského soudního řádu. K němu ovšem není určen Ústavní soud, nýbrž obecné soudy. Ty přitom jasně vysvětlily, že s ohledem na § 88 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu není bydliště stěžovatele v dané věci pro určení místní příslušnosti rozhodující.

Argumentuje-li stěžovatel, že se soudy s jeho námitkami nevypořádaly a nevysvětlily, proč neprovedly navržené důkazy, pak přehlíží, že již okresní soud s odkazem na relevantní judikaturu Nejvyššího soudu poukázal na rozdíl mezi spory, v nichž jde o samotnou existenci, vznik a trvání vlastnického práva k nemovitosti, a spory na zaplacení nájemného či bezdůvodného obohacení užíváním nemovitosti. Tím je nejen vypořádána stěžovatelova argumentace, ale zároveň je tím i vysvětleno, proč nebyl proveden důkaz stěžovatelem zmiňovanými spisy. To, že v jiném řízení o jiné žalobě proti jinému žalovanému o jiném předmětu sporu byl příslušný jiný soud, ostatně nikdo nezpochybňuje a není potřeba to dokazovat.

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-2696/22-1)