# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 2681/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 2681/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:1.US.2681.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 1. 11. 2007
- Datum zveřejnění: 12. 11. 2007
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva
- Klíčová slova: soudce/podjatost, příslušnost

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 10. 2007, stěžovatel napadl usnesení Policie České republiky, Správy Severočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, policejního komisaře ze dne 21. 8. 2007, ČTS:PSV 157/HK-2006 (dále jen "usnesení ze dne 21. 8. 2007") jímž bylo ve smyslu § 30 odst. 1, 31 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád") rozhodnuto, že kpt. ing. M. K. se nevylučuje z vykonávání úkonů trestního řízení. Rovněž napadl usnesení Policie České republiky, Správy Severočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, vedoucího prvního oddělení pod totožnou zn. ze dne 13. 9. 2007, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení ze dne 21. 8. 2007.

Napadenými rozhodnutími dle přesvědčení stěžovatele došlo k porušení čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a proto navrhuje jejich zrušení.

II.

Ústavní stížnost není přípustná.

Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat. Princip subsidiarity je přitom nutno důsledně uplatňovat i ve vztahu k trestnímu řízení.

Ústavní soud již mnohokrát uvedl, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jež průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, či teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, to znamená především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem. Intervence Ústavního soudu je v této fázi přípustná pouze výjimečně, a to za situace, pokud by šlo o zásah do základních práv a svobod, který by nebylo možno odčinit jinak (zejména vzetí do vazby). Pak by, po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje, mohla přicházet v úvahu ústavní stížnost. O takovou situaci se však v projednávaném případě nejedná.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za nepřípustnou a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-2681/07-1)