# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 2644/10

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 2644/10
- ECLI: ECLI:CZ:US:2010:1.US.2644.10.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 15. 12. 2010
- Datum zveřejnění: 28. 12. 2010

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Svou ústavní stížností společnost Skoma-Lux s. r. o. (dále jen "stěžovatelka") navrhla zrušení shora označeného usnesení státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Praze (dále též "krajské státní zastupitelství") a usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Nymburce (dále též "okresní státní zastupitelství") pro porušení čl. 90 Ústavy ČR, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Označeným usnesením krajské státní zastupitelství zamítlo stížnost stěžovatelky proti usnesení okresního státního zastupitelství, kterým bylo rozhodnuto podle § 307 odst. 1 trestního řádu (dále jen "TrŘ"), že se podmíněně zastavuje trestní stíhání obviněného Ing. L. B. pro trestný čin zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1 trestního zákona (dále jen "TrZ") se zkušební dobou v trvání dvanácti měsíců.

Podle názoru stěžovatelky nebyly pro toto podmíněné zastavení trestního stíhání obviněného splněny zákonné podmínky.

Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podána osobou zjevně neoprávněnou.

Ústavní soud se otázkou podání ústavní stížnosti poškozeným v trestním řízení zabýval již několikrát (viz např. usnesení ze dne 26. 2. 1997, sp. zn. II. ÚS 361/96, ze dne 14. 4. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2118/08, nebo ze dne 25. 1. 2010, sp. zn. I. ÚS 3040/09). Zde konstatoval, že poškozený je samostatnou stranou řízení s poměrně širokými procesními právy (§ 43 trestního řádu). Poškozený má proti obžalovanému nárok na náhradu škody, která mu byla trestným činem způsobena, a je oprávněn navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu. Vymezení trestného činu, jeho stíhání a potrestání pachatele je věcí vztahu mezi státem a pachatelem. Nejedná se o vztah mezi pachatelem a poškozeným (ačkoliv poškozený má přiznána určitá procesní práva).

Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že zákonem stanovené podmínky pro podmíněné zastavení byly splněny. Obviněný se k činu v průběhu přípravného řízení doznal, jeho doznání se vztahovalo k celému skutku, na všechny jeho skutkové okolnosti naplňující zákonné znaky stíhaného trestného činu. Škodu, jak byla zjištěna v přípravném řízení, poškozeným uhradil. V této souvislosti je vhodné poznamenat, že pokud jde o způsobenou škodu, vychází se vždy z výše škody, jak byla zjištěna v průběhu trestního řízení, a nikoli jen z údajů poškozeného. Jestliže jsou splněny všechny zákonné podmínky pro aplikaci institutu podmíněného zastavení trestního stíhání, jak tomu bylo v projednávané věci, pak nesouhlas stěžovatelky s podmíněným zastavením trestního stíhání, vycházející z jejího přesvědčení, že nebyla odškodněna, resp., že jí nebyla uhrazena plná výše škody, jak požadovala, není překážkou pro postup podle § 307 odst. 1 TrŘ.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že z námitek stěžovatelky uvedených v ústavní stížnosti je zřejmé, že jejím podáním sledovala ochranu svých majetkových práv, konkrétně přiznání nároku na náhradu škody, která jí jednáním obviněného vznikla, a to v plné, a nikoli "pouze" poměrné výši, jak tomu bylo v projednávané věci. Pokud tedy, jako poškozená v trestním řízení, sledovala ochranu a zajištění svých majetkových práv, je nepochybné, že bez ohledu na výsledky trestního řízení má možnost podat občanskoprávní žalobu na náhradu škody.

S ohledem na výše uvedené postupoval Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a soudce zpravodaj ústavní stížnost odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-2644/10-1)