# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 2639/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 2639/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:1.US.2639.13.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 18. 11. 2013
- Datum zveřejnění: 4. 12. 2013
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
- Klíčová slova: dovolání, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 237

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatelka podanou ústavní stížností napadla v záhlaví citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně.

Dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že ústavní stížnost, která nesplňuje tyto požadavky, včetně předepsaného zastoupení kvalifikovaným právním zástupcem, je ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 tohoto zákona nepřípustná.

Dle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Taková ústavní stížnost je však dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Z obsahu návrhu, jímž stěžovatelka brojí proti rozsudku vydanému po 1. 1. 2013, tj. za účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým bylo novelizováno jak ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tak i ustanovení § 237 a násl. občanského soudního řádu, vyplývá, že stěžovatelka nepodala proti rozsudku krajského soudu dovolání, ač o této možnosti byla odvolacím soudem řádně poučena. Stěžovatelka tak v dané věci nevyčerpala všechny zákonem stanovené procesní prostředky k ochraně svého tvrzeného práva a její návrh je tak ve smyslu výše citovaných ustanovení a v souladu s důvody podrobně rozvedenými v usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013 sp. zn. III. ÚS 772/13 návrhem nepřípustným.

Vzhledem k výše uvedenému tak Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústavní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

S ohledem na zjištěnou nepřípustnost ústavní stížnosti a z důvodu hospodárnosti (zbytečné prodlužování řízení před Ústavním soudem a případné výdaje stěžovatelky na povinné právní zastoupení) nepovažoval Ústavní soud za nutné postupovat podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu a vyzývat stěžovatelku k odstranění vad podání. Ani jejich případné odstranění by totiž na závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti nemohlo nic změnit.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-2639/13-1)