# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 258/24

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 258/24
- ECLI: ECLI:CZ:US:2024:1.US.258.24.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 27. 3. 2024
- Datum zveřejnění: 30. 4. 2024
- Předmět řízení: hospodářská, sociální a kulturní práva/svoboda podnikání a volby povolání a přípravy k němu; právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy
- Klíčová slova: služební poměr, správní soudnictví, odůvodnění, diskriminace
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.2, čl. 26 odst.1; 234/2014 Sb., § 62; 262/2006 Sb., § 2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi byla porušena jeho práva podle čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Generální inspektor Státního úřadu inspekce práce ("služební orgán") rozhodl o zařazení stěžovatele mimo výkon služby z organizačních důvodů a určil mu plat na 80 % dosavadního měsíčního platu podle § 62 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě. Státní tajemnice v Ministerstvu práce a sociálních věcí odvolání stěžovatele zamítla.

3. Krajský soud v Ostravě ("krajský soud") žalobu stěžovatele zamítl. Nejvyšší správní soud ("NSS") následně zamítl stěžovatelovu kasační stížnost a v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že stěžovatelem zastávané služební místo bylo služebním předpisem zrušeno ke dni 31. 12. 2019, dne 1. 1. 2020 tedy neexistovalo a stěžovateli nepříslušel žádný platový tarif. Dostavil-li se stěžovatel dne 2. 1. 2020 na služební působiště za účelem výkonu služebních úkolů, nemohl tento právní stav zvrátit; svému jednání přikládal neexistující právní význam. Vzhledem k tomu, že služební místo zastávané stěžovatelem bylo zrušeno ke dni 31. 12. 2019, byla pro stanovení částky ve smyslu § 62 odst. 2 zákona o státní službě rozhodná výše platu náležející stěžovateli tento den. Rozhodnutí o zařazení mimo výkon služby bylo vydáno až 2. 1. 2020. Za mezidobí, kdy stěžovatel ještě nebyl zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů, ale již nezastával služební místo, neboť již bylo zrušeno (tedy za den 1. 1. 2020), náležel stěžovateli podle § 106 odst. 3 zákona o státní službě plný plat. NSS dále uvedl, že zákon o státní službě neposkytuje státním zaměstnancům jistotu zachování stávajícího služebního místa. Bylo-li služební místo zastávané stěžovatelem zrušeno, zařazení stěžovatele mimo výkon služby z organizačních důvodů (za situace, kdy nebylo nalezeno pro stěžovatele vhodné volné služební místo) odpovídalo zákonné úpravě.

4. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatel vypočítává deset námitek proti rozhodnutí krajského soudu spočívajících v chybějícím či nedostatečném odůvodnění či vypořádání se s jeho argumenty, jež se týkaly zrušení jeho služebního místa, výkonu práce dne 2. 1. 2020, diskriminačního a šikanózního jednání vůči stěžovateli a jeho profesní výkonosti. Správní orgán podle stěžovatele nemohl rozhodnout o zrušení služebního místa formou služebního předpisu, odvolací orgán měl rozhodnout v zákonem stanovené lhůtě a nemělo být pominuto falšování zdravotní dokumentace ohledně nařízené lékařské prohlídky.

5. Hodnocením průběhu dne 2. 1. 2020 stěžovatel namítá flagrantní porušení § 2 odst. 1 a násl. zákoníku práce a podává výklad pojmu závislá práce. Pracoval-li stěžovatel ten den fakticky, vykonával závislou práci a jeho místo nemohlo být zrušeno. Nedostavil-li by se, měl by absenci a zaměstnavatel by mu nevyplatil odbytné. Tvrdí, že namísto přezkumu faktického stavu věci zastávaly správní orgány a soudy dogma, že nemohl vykonávat práci na zrušeném služebním místě, což považuje za nebezpečný precedent. Skončení služebního poměru z organizačních důvodů vnímá stěžovatel jako šikanózní jednání zaměstnavatele; namítá, že porušení zásad řádného procesu, obecně závazných právních předpisů a lhůt způsobilo zrušení jeho služebního poměru (místa), existenční problémy, a nadále jej poškozuje.

6. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátem.

7. Ústavní soud zhodnotil ústavní stížnost stěžovatele proti napadeným rozhodnutím a stejně jako v související věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 259/24 dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

8. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí žádnou kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci, nýbrž jen opakuje argumenty, které již správní soudy ústavně konformním způsobem vypořádaly v napadených rozhodnutích. Ústavní soud se ztotožňuje s právními názory správních soudů, že faktický výkon práce nezakládá vznik nebo trvání pracovněprávního/služebního vztahu a na to navázaná práva a povinnosti. Vykonával-li stěžovatel práci poté, co bylo jeho služební místo zrušeno, a on byl s touto skutečností seznámen, činil tak ze své vůle. Ústavní stížnost je jen pokračujícím nesouhlasem stěžovatele se zrušením místa a následným skončením služebního poměru; na právním stavu však faktické jednání stěžovatele a popírání skutečnosti nemůže nic změnit.

11. Protože Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-258/24-1)