# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 254/01

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 254/01
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:1.US.254.01
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 6. 6. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: právní úkon/neplatný, znalecký posudek, doručování
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1; 40/1964 Sb., § 39, § 37; 99/1963 Sb., § 49

## Výrok

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 25. 4. 2001, která došla Ústavnímu soudu dne
26. 4. 2001, napadá stěžovatelka v záhlaví uvedená rozhodnutí s tím, že jimi došlo k porušení článku 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby obě rozhodnutí Ústavní soud zrušil.

Podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů, která začíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1).

Z obsahu spisu sp. zn. 5 C 899/94 Okresního soudu Praha - západ Ústavní soud zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 1999, který rozhodoval o odvolání do rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne
11. 12. 1997, byl doručen stěžovatelce dne 3. 4. 1999 a jejímu právnímu zástupci dne 10. 6. 1999. O dovolání žalované - stěžovatelky - proti rozsudku odvolacího soudu rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 23. 1. 2001, a to tak, že dovolání odmítl, neboť nebyly naplněny předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. ani § 238 odst. 1 o. s. ř., či podle ustanovení § 239 odst. 1, 2 téhož zákona.

V daném případě je Ústavní soud nucen konstatovat, že oním posledním prostředkem, který shora citovaný zákon k ochraně práva poskytuje, je rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 3. 1999, čj. 26 Co 385/98 - 121. Jestliže tedy ústavní stížnost stěžovatelky došla Ústavnímu soudu dne 26. 4. 2001, když rozsudek odvolacího soudu byl právnímu zástupci stěžovatelky doručen dne
10. 6. 1999, nebyla ústavní stížnost podána v šedesátidenní lhůtě stanovené ve shora citovaném ustanovení zákona o Ústavním soudu, neboť posledním dnem, kdy lhůta k podání stížnosti mohla být zachována, byl den 9. 8. 1999.

Soudce zpravodaj proto musel tuto stížnost jako opožděnou odmítnout ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-254/01-01)