# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 2488/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 2488/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:1.US.2488.13.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 11. 9. 2013
- Datum zveřejnění: 24. 9. 2013
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání trestní
- Klíčová slova: odvolání, dovolání, opravný prostředek - řádný, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 265b odst.1, § 245

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že v trestním řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře dochází k porušování stěžovatelova práva na zákonného soudce garantovaného článkem 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a aby tomuto soudu přikázal stěžovatelovu věc projednat "věcně příslušným" předsedou senátu 18 T JUDr. Zdeňkem Kučerou a předešel dalšímu porušování práv stěžovatele.

2. Stěžovatel uvádí, že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 8. 2012 sp. zn. 12 To 47/2012 zrušil odsuzující rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 27. 10. 2011 sp. zn. 18 T 13/2011 ve stěžovatelově trestní věci a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, neboť věc projednával soudce, který byl v té době přidělen jako stážista k Vrchnímu soudu v Praze, což odporovalo ustanovení § 68 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, a článku 38 odst. 1 Listiny. Vrchní soud v odůvodnění svého rozhodnutí nařídil věc projednat senátem, který vyplývá z předem stanovených pravidel uvedených v rozvrhu práce. K tomu stěžovatel namítá, že krajský soud nerespektoval svůj rozvrh práce, neboť tuto věc nepřidělil k projednání předsedovi senátu 18 T JUDr. Zdeňku Kučerovi, ale soudci Mgr. Petru Černému, který nebyl v této agendě činným soudcem.

3. Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci nebylo možno dospět k jinému závěru, než že ústavní stížnost je nepřípustná.

4. Řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem je ovládáno zásadou subsidiarity, vyplývající již z ustanovení článku 4 Ústavy, podle něhož je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv úkolem pouze Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Tato zásada je vyjádřena v ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

5. Podstatou stěžovatelovy ústavní stížnosti je námitka nesprávnosti obsazení soudu, který v současnosti rozhoduje v jeho trestní věci. Tvrzená vada řízení je však napravitelná v rámci soustavy obecných soudů, a to jak v odvolacím řízení, v němž může stěžovatel napadat rozsudek z jakýchkoli důvodů, které považuje ze svého hlediska za významné a způsobilé přesvědčit odvolací soud o nezákonnosti, neodůvodněnosti, neúplnosti či jiné nesprávnosti napadeného rozsudku (srov. Šámal, P. a?kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 2991), tedy i pro nesprávnost obsazení soudu, tak v dovolání, protože skutečnost, že soud nebyl náležitě obsazen je dovolacím důvodem dle ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) trestního řádu. Teprve poté, kdy by stěžovatel vyčerpal tyto opravné prostředky a nebyl by s výsledkem jejich posouzení spokojen, byla by jeho případná nová ústavní stížnost přípustná k meritornímu projednání.

6. Z uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-2488/13-1)