# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 229/16

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 229/16
- ECLI: ECLI:CZ:US:2016:1.US.229.16.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 1. 2016
- Datum zveřejnění: 15. 2. 2016
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 237

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení nákladového výroku pod bodem II v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí. Ústavní soud se podaným návrhem zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek jeho přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní soud z vyjádření stěžovatelky v ústavní stížnosti zjistil, že stěžovatelka proti napadenému rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího podala dovolání, přičemž o dovolání dosud rozhodnuto nebylo. Tomu odpovídá i záznam vedený u dané spisové značky (17 C 119/2004, Okresní soud v Liberci) na oficiálním portálu Ministerstva spravedlnosti http://infosoud.justice.cz.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, dle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích (zde o dovolání) je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které na tomto základě otevřené řízení skýtá, případně i řízení, které má být vedeno posléze, vydá-li dovolací soud rozhodnutí kasační a věc vrátí nižší soudní instanci. Jinak řečeno, jelikož podání ústavní stížnosti předpokládá rozhodnutí o ní, je souběžným zahájením dovolacího řízení založeno riziko, že Ústavní soud do tohoto řízení svým rozhodnutím zasáhne, což je důsledek - jak procesně, tak z vyložených zásad ústavněprávního přezkumu - neakceptovatelný. Nadto není dovolání v posuzovaném případě ze zákona nepřípustné, lze je podat (dokonce v daném případě i samostatně proti nákladovému výroku pod bodem II, srov. kupř. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1074/15 ze dne 11. 5. 2015, dostupné na http://nalus.usoud.cz), o čemž byla stěžovatelka v napadeném rozsudku městského soudu řádně poučena, a ve smyslu vzpomínaného ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je také její povinností před podáním ústavní stížnosti daný opravný prostředek vyčerpat.

Výše zaznamenaný princip subsidiarity tohoto přezkumu se tedy prosazuje i zde, a jeho uplatnění vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno též řízení dovolací, je návrhem podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustným, a musí být podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudcem zpravodajem odmítnuta [srov. k tomu přiměřeně např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1806/14 ze dne 19. 6. 2014].

Za daných okolností tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-229/16-1)