# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 221/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 221/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:2001:1.US.221.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 14. 2. 2001
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
- Klíčová slova: pracovní poměr
- Dotčené předpisy: 133/1985 Sb., čl.; 21/1996 Sb., čl.

## Výrok

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel svým návrhem napadá v záhlaví citované rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích i instančně mu předcházející rozhodnutí Okresního soudu v Táboře, rovněž v záhlaví citované, ve věci neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Namítá, že uvedenými rozhodnutími byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 4 Listiny základních práv a svobod a navrhuje, aby oba rozsudky byly Ústavním soudem zrušeny.

Po zjištění, že ve věci bylo podáno také dovolání, Ústavní soud vyčkal do rozhodnutí o dovolání. Dne 22. 12. 2000 pak obdržel rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2000, kterým bylo dovolání zamítnuto. Se znalostí těchto skutečností se Ústavní soud zabýval předloženou ústavní stížností.

Soudce zpravodaj před meritorním posouzením věci nejprve posuzoval ústavní stížnost podle § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.

V daném případě stěžovatel ústavní stížností napadl rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích i instančně mu předcházejícího Okresního soudu v Táboře a vedle toho podal ve věci i dovolání, které posléze Nejvyšší soud ČR rozsudkem, tj. meritorně, zamítl. Z toho vyplývá, že za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, nutno považovat rozsudek Nejvyššího soudu ČR.
Z toho vyplývá, že ústavní stížnost se ukázala být předčasnou, a to vzhledem k meritornímu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Stěžovatel poté nevyčerpal všechny (procesní) prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, neboť nepodal ústavní stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-221/99-99)