# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 216/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 216/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:1.US.216.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 5. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení; základní ústavní principy/demokratický právní stát/ukládání povinností pouze na základě zákona
- Klíčová slova: důkaz/volné hodnocení
- Dotčené předpisy: 141/1961 Sb., § 2 odst.5, § 2 odst.6; 2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatel podáním ze dne 4. 4. 2002, doručeným Ústavnímu soudu dne
10. 4. 2002, podal ústavní stížnost proti výše citovaným rozhodnutím soudů a uvedl, že se cítí dotčen na svých právech, a namítá, že obecné soudy nepostupovaly v trestním řízení v souladu se zákonem.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že bylo porušeno ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že Ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené zákonem.

Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

Podle zjištění Ústavního soudu bylo rozhodnutí o podaném odvolání proti rozsudku soudu I. stupně stěžovateli doručeno dne 8. 5. 2001. Skutečnost, že stěžovatel podal podnět ke stížnosti pro porušení zákona a Ministerstvo spravedlnosti ČR po jeho přezkoumání dospělo k závěru, že důvody pro podání stížnosti nejsou dány, není v dané věci relevantní. Sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR bylo sice stěžovateli doručeno až po dni 14. 2. 2002, ale vzhledem k tomu, že se nejedná o rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje (jde pouze o sdělení), je třeba za tento poslední prostředek považovat usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2001. Proti tomuto rozhodnutí je však ústavní stížnost podána po lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Vzhledem k výše uvedenému konstatování Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-216/02-02)