# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 2145/22

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 2145/22
- ECLI: ECLI:CZ:US:2022:1.US.2145.22.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 8. 2022
- Datum zveřejnění: 29. 9. 2022
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
- Klíčová slova: náklady řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 11 odst.1; 292/2013 Sb., § 23

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "odvolací soud") rozhodoval nadepsaným rozsudkem o odvolání vedlejšího účastníka a) jako otce dětí - vedlejších účastníků b) a c), jejichž matkou je stěžovatelka, proti rozhodnutí nalézacího soudu v řízení o zvýšení výživného. Napadeným výrokem rozsudku rozhodl odvolací soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")] domáhá zrušení napadeného nákladového výroku rozsudku odvolacího soudu pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti popisuje okolnosti, které podle jejího názoru měly odvolací soud přimět k výjimečnému postupu podle § 23, věta druhá, zákona o zvláštních řízeních soudních, na základě kterých měl soud přiznat stěžovatelce výjimečně náhradu nákladů řízení. Předmětné okolnosti však byly odvolacímu soudu známy, k vyhovění společnému návrhu stěžovatelky a zletilé dcery na přiznání náhrady nákladů řízení jej nepřiměly, jak srozumitelně vyložil v posledním bodě 12 odůvodnění svého rozsudku. Stěžovatelka tak sice proklamuje obeznámenost s omezenými možnostmi přezkumu nemeritorních rozhodnutí Ústavním soudem [srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 303/02 ze dne 5. 8. 2002 (U 25/27 SbNU 307), popř. nález sp. zn. IV. ÚS 2119/11 ze dne 3. 4. 2012 (N 70/65 SbNU 3) či nález sp. zn. II. ÚS 2864/12 ze dne 3. 9. 2013 (N 157/70 SbNU 453)], nepředkládá však nad rámec polemiky s posouzením návrhu odvolacím soudem relevantní argumentaci, která by byla s to kasační zásah Ústavního soudu odůvodnit.

5. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-2145/22-1)