# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 209/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 209/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:1.US.209.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 9. 5. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces; základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
- Klíčová slova: soudce
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 38 odst.1; 99/1963 Sb., čl.

## Výrok

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 31. 3. 2000, které došlo Ústavnímu soudu dne 3. 4. 2000.

Svým podáním se stěžovatel domáhá zrušení shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ČR, kterým byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 1996, sp. zn. 22 Co 14/96, vyjma výroku, že v zamítavém výroku o návrhu na vydání předběžného opatření zůstává rozsudek soudu prvního stupně nedotčen, a věc byla v tomto rozsahu vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

Na základě tohoto zjištění soudce zpravodaj posuzoval ústavní stížnost z toho hlediska, zda není dán důvod jejího odmítnutí podle ustanovení § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Citované ustanovení kromě jiného stanoví, že je-li návrh nepřípustný a nestanoví-li zákon jinak, soudce zpravodaj jej mimo ústní jednání odmítne. Přitom za nepřípustný se rovněž považuje návrh, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje a kdy se tedy ochrany práv a svobod mohl domáhat jiným zákonným způsobem. Tak je tomu v situaci, kdy ve věci, která je napadena ústavní stížností, řízení ve věci samé dále pokračuje.

V daném případě stěžovatel napadl rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, kterým k dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu (vyjma výroku, že v zamítavém výroku o návrhu na vydání předběžného opatření zůstává rozsudek soudu prvního stupně nedotčen), byl rozsudek Městského soudu v Praze zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Stěžovateli jsou tedy znovu k dispozici zákonné prostředky, kterými může brojit proti případnému pro něj nepříznivému rozhodnutí, z čehož vyplývá, že předložený návrh ústavní stížnosti se stal nepřípustným ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a soudce zpravodaj byl proto nucen návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-209/2000-2000)