# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 2/13

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 2/13
- ECLI: ECLI:CZ:US:2013:1.US.2.13.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 6. 3. 2013
- Datum zveřejnění: 20. 3. 2013
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: škoda/náhrada, újma
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 157 odst.2

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Navrhovatel cestou ústavní stížnosti brojil proti výše označenému usnesení s tím, že se rozhodnutím Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, cítí dotčen v právu na spravedlivý proces, jak je garantováno v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na průběh řízení před soudem I. a II. stupně, jímž dle jeho názoru "horší výkon soudní moci už předvést nelze", jakož i na rozhodnutí Nejvyššího soudu, který odmítl uznat jeho relevantní důvod k podání dovolání, s jeho výtkami se nevypořádal.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení nutno konstatovat, že Nejvyšší soud dovolání směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2010 č. j. 1 Co 166/2009-400 (kterým byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně zamítající žalobu stěžovatele, jíž se domáhal uložení povinnosti žalované CET 21, spol. s r. o., uveřejnit v hlavním vysílacím čase omluvu za reportáž vysílanou dne 14. 12. 2004 a uložení jí povinnosti zaplatit mu finanční náhradu v částce 1 miliardy Kč) opodstatněně odmítl jako nepřípustné, své rozhodnutí s poukazem na § 237 odst. 1 písm. b), c) a odst. 3 tohoto ustanovení, na § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009, jakož i na svou judikaturu dostatečným způsobem odůvodnil a na toto odůvodnění proto lze v dalším odkázat. Zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-2/13-1)