# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 1964/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 1964/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:1.US.1964.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 10. 8. 2007
- Datum zveřejnění: 20. 9. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
- Klíčová slova: zadržení obviněného/podezřelé osoby
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb., čl. 40 odst.3, čl. 37 odst.3; 141/1961 Sb., § 391; 253/2006 Sb.; 539/2004 Sb., čl. II

## Výrok

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Návrh na zrušení ustanovení části sedmé zákona č. 253/2006 Sb. se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora označeného Evropského zatýkacího rozkazu, kterým měl být předán z Irska do České republiky pro účely trestního stíhání. Dále navrhl, aby Okresnímu soudu v Táboře bylo zakázáno "pokračovat v porušování práva a svobody stěžovatele" a navrhl i zrušení ustanovení části sedmé zákona č. 253/2006 Sb., pro tvrzené porušení čl. 36 odst. 1, 2, čl. 37 odst. 3, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.

Stěžovatel, který se již delší dobu zdržuje v Irsku, v ústavní stížnosti zejména uvedl, že u Okresního soudu v Táboře bylo proti němu vedeno trestní stíhání. Dne 22. 8. 2006 vydal soud evropský zatýkací rozkaz, na jehož základě byl zadržen irskými orgány a následně propuštěn na kauci. V současné době prý probíhá v Irské republice jeho vydávací řízení. Stěžovatel považuje postup českých i irských orgánů ve věci evropského zatýkacího rozkazu za porušení svých základních práv, což obsáhle odůvodňuje. Za neústavní považuje stěžovatel i samotné vydání Evropského zatýkacího rozkazu, mj. proto, že v jeho případě byl vydán krátce po účinnosti zákona č. 253/2006 Sb., kterým se měnil zákon č. 539/2004 Sb., což je prý účelové.

Ústavní soud jako vždy nejprve zkoumal, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu"), které by umožnily jeho následné věcné projednání. V tomto směru nelze pominout významný dosah dikce ustanovení § 387, resp. § 388 trestního řádu (dále jen "TrŘ") ve spojení s § 405 odst. 6 věta první TrŘ, která se vztahují na předání osoby na základě Evropského zatýkacího rozkazu z jiného členského státu Evropské unie do České republiky, a dále ustanovení § 306a TrŘ. Se zřetelem na jejich obsah se stěžovateli otevírá možnost realizovat veškerá svá procesní práva, jak jsou uvedena v odst. 1 ustanovení § 306a TrŘ, tzn. za dodržení podmínek, plynoucích z práva na spravedlivý proces, uskutečnit svou obhajobu v rozsahu uplatnění všech procesních práv, ohledně jichž to povaha geneze jeho trestní věci dovoluje. Stěžovatel má tedy stále možnost chránit si svá práva a uvádět vše, co slouží k jeho obhajobě, tzn. i námitky, obsažené v ústavní stížnosti.

Pozice citovaných ustanovení svědčí pro nepřípustnost ústavní stížnosti. Samotný napadený Evropský zatýkací rozkaz je individuálním právním aktem a má povahu jedné z podmínek, tvořících předpoklad pro konečný úsudek a realizaci výsostné jurisdikce kompetentních orgánů Irské republiky o vydání či nevydání stěžovatele do České republiky.

Pokud jde o návrh stěžovatele na zrušení ustanovení části sedmé zákona č. 253/2006 Sb. lze odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě, kdy byla ústavní stížnost odmítnuta z důvodů uvedených v ustanovení § 43 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, sdílí procesně její osud i tento návrh.

Za tohoto stavu byla ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení části sedmé zákona č. 253/2006 Sb., bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-1964/07-1)