# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 192/20

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 192/20
- ECLI: ECLI:CZ:US:2020:1.US.192.20.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 3. 3. 2020
- Datum zveřejnění: 14. 4. 2020
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně; procesní otázky řízení před Ústavním soudem/závaznost rozhodnutí Ústavního soudu
- Klíčová slova: kupní smlouva, pohledávka/postoupení
- Dotčené předpisy: 1/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 89 odst.2; 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 513/1991 Sb., § 266

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala proti vedlejší účastnici zaplacení částky 1 633 500 Kč s příslušenstvím. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, č. j. 38 Cm 54/2011-241 ze dne 9. 6. 2014, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 6. 2014, byla žaloba zamítnuta. Vrchní soud v Praze (dále jen "odvolací soud") rozhodoval ve věci po zásahu Ústavního soudu (nález sp. zn. III. ÚS 1544/16 ze dne 20. 11. 2018; všechna rozhodnutí jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) podruhé - uvedený rozsudek napadeným rozsudkem potvrdil (výrok I) a zavázal stěžovatelku k náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím, dovolacím a před Ústavním soudem ve výši 137 443 Kč (výrok II). Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl nadepsaným usnesením pro nepřípustnost (výrok I) a zavázal ji k náhradě nákladů dovolacího řízení ve výši 15 160 Kč (výrok II).

2. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

3. Návrhem na zrušení nálezu sp. zn. III. ÚS 1544/16 a související argumentací (vady řízení před Ústavním soudem) se Ústavní soud nezabýval, neboť k jeho projednání není příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) uvedeného zákona ve spojení s čl. 87 Ústavy]; proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat, jak byl stěžovatel řádně poučen (§ 54 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

4. Dále se Ústavní soud zabýval přípustností ústavní stížnosti proti napadeným rozhodnutím obecných soudů. V části směřující proti výroku II rozsudku odvolacího soudu je ústavní stížnost nepřípustná podle § 35 odst. 2 uvedeného zákona, neboť o téže věci vede Ústavní soud dříve zahájené řízení pod sp. zn. III. ÚS 2118/19.

5. Ve zbývající části je ústavní stížnost přípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona; je však zjevně neopodstatněná. Těžiště stěžovatelčiny argumentace spočívá v rozporování závěrů nálezu sp. zn. III. ÚS 1544/16, jimiž byly obecné soudy při vydání napadených rozhodnutí vázány. Ústavní soud není oprávněn revidovat svá dřívější rozhodnutí ve věci, jak již uvedl v předchozím odstavci. Stěžovatelka předestírá vlastní náhled skutkových zjištění a dovozuje porušení svého práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) ze skutečnosti, že obecné soudy rozhodly v souladu s nálezem III. ÚS 1544/16, jehož závěry se stěžovatelka cítí být poškozena, neboť zapříčinily její neúspěch ve věci. Vrchnímu soudu stěžovatelka závěrem pouze v obecné rovině vytýká neprovedení navržených důkazů, aniž by specifikovala konkrétní nevyslyšené a nevypořádané důkazní návrhy.

6. Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. Z povahy věci je tak vyloučena důvodnost argumentace zpochybňující rozhodnutí obecných soudů, které postupovaly v souladu se závaznými závěry nálezu sp. zn. III. ÚS 1544/16. Napadená rozhodnutí jsou řádně a pečlivě odůvodněna a Ústavní soud jim nemá co vytknout.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) a e), a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-192/20-1)