# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 1790/24

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 1790/24
- ECLI: ECLI:CZ:US:2024:1.US.1790.24.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 7. 8. 2024
- Datum zveřejnění: 23. 9. 2024
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování; právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
- Klíčová slova: územní plán, dokazování, odůvodnění, správní soudnictví
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.2, čl. 36 odst.1; 150/2002 Sb., § 54 odst.2, § 52; 183/2006 Sb., § 80

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Stěžovatelka se před správními soudy domáhala zrušení části opatření obecné povahy Územního plánu města Jáchymov ve znění Změny č. 3 vydané v září 2022. Šlo konkrétně o zrušení plochy Z91, která je určena pro výstavbu parkovacího domu. Stěžovatelka před obecnými soudy namítala, že se na dané ploše ve skutečnosti žádný parkovací dům budovat nebude, mimo jiné kvůli jeho finanční náročnosti a nerentabilnosti. Stěžovatelka navíc považuje lokalitu za nevhodnou pro budování parkovacího domu.

2. Správní soudy její návrh zamítly. Stěžovatelka totiž podle nich zůstala v průběhu procesu přijímání územního plánu zcela pasivní, nevznesla námitky a ani nevedla s vedlejším účastníkem jakoukoliv diskuzi při veřejném projednání územního plánu. V takovém případě jsou možnosti soudního přezkumu velmi limitované. Podle správních soudů se většina námitek stěžovatelky týkala vhodnosti a funkčnosti zvoleného využití plochy Z91. Správním soudům však podle jejich názoru nepřísluší, aby prováděly odborné úvahy ohledně vážení důležitých veřejných zájmů, jestliže tuto úvahu před nimi neprovedl z důvodu zaviněné pasivity stěžovatele příslušný správní orgán.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že napadené rozsudky porušily její právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a dále její majetková práva zaručená v čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě. Tvrdí, že ke zřízení plochy Z91 došlo v rozporu s veřejným zájmem. Stěžovatelka dále poukazuje na nedostatečné odůvodnění napadených rozsudků a opomenutí předložených důkazů. Navrhuje proto napadené rozsudky zrušit.

4. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i napadené rozsudky a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

5. Jestliže Ústavní soud ustáleně opakuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistupuje pouze v případě porušení základních práv jednotlivce (čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky), není to jen prázdná fráze. Stěžovatelka však takto ústavně vymezenou roli Ústavního soudu nebere v potaz a v ústavní stížnosti pouze opakuje argumenty, s nimiž se už dostatečně vypořádaly správní soudy.

6. Rolí Ústavního soudu není rozhodnout, zda na ploše Z91 má nebo nemá stát parkovací dům, zda toto rozhodnutí vychází či nevychází z vážně míněné vůle tento parkovací dům postavit či zda daná část územního plánu odporuje či neodporuje veřejnému zájmu. Může pouze posoudit, zda napadené rozsudky porušily stěžovatelčina základní práva. Ze stěžovatelčiny argumentace v ústavní stížnosti ani z napadených rozsudků ovšem nic takového neplyne.

7. Ústavněprávní relevanci má pouze námitka stěžovatelky, že správní soudy svá rozhodnutí nedostatečně zdůvodnily a že opomenuly předložené důkazy. Ústavní soud má však za to, že správní soudy svá rozhodnutí odůvodnily dostatečně a v tomto ohledu nevykazují žádné ústavněprávní nedostatky. Nevěnovaly se podrobně všem námitkám stěžovatelky, neboť jim kvůli pasivitě stěžovatelky v průběhu procesu přijímání územního plánu nepříslušelo zasahovat do práva města Jáchymov na samosprávu. Stěžovatelka přitom závěr o své pasivitě v průběhu přijímání územního plánu v ústavní stížnosti sama uznává.

8. Správní soudy také stěžovatelce vysvětlily, proč neprovedly stěžovatelkou navrhované důkazy - protože byly ve vztahu k posouzení důvodnosti návrhu nadbytečné (viz zejm. bod 49 napadeného rozsudku krajského soudu).

9. Ústavní soud tak ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-1790/24-1)