# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 177/21

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 177/21
- ECLI: ECLI:CZ:US:2021:1.US.177.21.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 5. 2. 2021
- Datum zveřejnění: 19. 2. 2021

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Dne 21. 1. 2021 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, ve které stěžovatelka uvádí, že synovi jde o život a orgány činné v trestním řízení, obhájkyně ex offo a veřejný ochránce práv "nechrání základní právo na život a na lékařskou péči a na spravedlivý proces a práva pacientů, nadržují pachatelům". Ústavní stížnost stěžovatelka opakovaně doplnila celou řadou podání, ve kterých toto své tvrzení obsáhle a nepřehledným způsobem rozvádí, uvádí podrobné informace o zdravotním stavu svého syna a přikládá výtisky nejrůznější korespondence (řada doplnění je totožných, jiné se liší, přičemž k dnešnímu dni spis obsahuje více než 140 stran a 30 příloh).

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě. Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Jelikož stěžovatelé nejsou zastoupeni advokátem (§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), nelze jejich podání považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem. S ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami se přitom stěžovatelé obrátili na Ústavní soud v minulosti již mnohokrát. Na tyto nedostatky byli upozorněni s poučením, že jejich neodstranění je důvodem odmítnutí ústavní stížnosti. V řízenío ústavních stížnostech však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jeví jako postup neefektivní a formalistický.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelé byli opakovaně poučeni o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, lze opětovné vyzývání k odstranění vad podání za dané situace považovat za neúčelné. Pro úplnost lze pak doplnit, že obdobný postup (odmítnutí ústavní stížnosti pro vady návrhu bez vyzývání stěžovatelů k jejich odstranění) byl zvolen už při rozhodování o předchozích ústavních stížnostech stěžovatelů - viz například usnesení sp. zn. IV. ÚS 3172/20, I. ÚS 2960/20, II. ÚS 2884/20, I. ÚS 505/20, IV. ÚS 310/20 a další; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud proto z důvodu nenaplnění formálních podmínek pro podání ústavní stížnosti návrh stěžovatelů soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků za přiměřeného užití § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-177/21-1)