# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 1764/07

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 1764/07
- ECLI: ECLI:CZ:US:2007:1.US.1764.07.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 17. 7. 2007
- Datum zveřejnění: 24. 7. 2007

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností podanou poštovní přepravě 11. 7. 2007 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. Dodává, že usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 32 Odo 13/2006, které přikládá, bylo odmítnuto jeho dovolání s odůvodněním, že jde o dovolání nepřípustné, neboť peněžité plnění, které bylo předmětem původní žaloby, nepřevyšovalo částku Kč 50.000,-.

Před tím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění po jeho novele provedené zákonem č. 83/2004 Sb. účinným ke dni 1. 4. 2004, je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení [v praxi se jedná zjevně o postup dovolacího soudu podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Toto ustanovení je ovšem třeba vykládat tak, že procesní prostředky musí být vyčerpány řádně a výjimka stanovená pro "mimořádný opravný prostředek" se uplatní pouze tehdy, bylo-li jeho využití formálně přípustné.

To však není daný případ, dovolání ve věci stěžovatele je ze zákona (§ 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.) nepřípustné, neboť předmětem sporu je peněžité plnění, které nedosahuje Kč 50.000. Protože dovolání nebylo přípustné, bylo posledním přípustným opravným prostředkem ve stěžovatelově věci odvolání, o němž bylo rozhodnuto shora uvedeným rozhodnutím na sklonku roku 2004. Lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem následujícím dnu doručení tohoto rozhodnutí a je zřejmé na první pohled, že již dávno uplynula. Včasnost podání je totiž při zohlednění shora uvedeného třeba posuzovat podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

Ústavní stížnost byla tedy podána po zákonem stanovené lhůtě, a proto musela být odmítnuta mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání (§ 43 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-1764/07-1)