# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 175/94 - Soud: Ústavní soud - Spisová značka: I.ÚS 175/94 - ECLI: ECLI:CZ:US:1995:1.US.175.94 - Typ rozhodnutí: Usnesení - Datum rozhodnutí: 18. 4. 1995 - Datum zveřejnění: 19. 2. 2008 - Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba ## Výrok I. Řízení o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 1994, sp. zn. Nt 4035/94, se zastavuje. II. Ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 11. 1994, sp. zn. Nt 5116/94, se odmítá. ## Odůvodnění Stěžovatel podal dne 7. 12. 1994 ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 1994, sp. zn. Nt 4035/94, kterým byl podle ust. § 67, písm a), b), c) trestního řádu vzat do vazby, a proti usnesení téhož soudu ze dne 17. 11. 1994, sp.zn. Nt 5116/94, kterým byla podle ust. § 71. odstavec 2 trestního řádu jeho vazba prodloužena do 31. května 1995. Proti usnesení o vzetí do vazby podal stěžovatel dne 8. 6. 1994 stížnost, o níž nebylo do dne podání ústavní stížnosti rozhodnuto, leč přesto bylo usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 11. 1994, sp. zn. Nt 5116/94,rozhodnuto o prodloužení vazby do 31. 5. 1995 s poučením, že proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. Dalším podáním ze dne 13. 1. 1995 vzal stěžovatel zpět část ústavní stížnosti, která se týkala usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 1994, sp. zn. Nt 4035/94, nebot Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 12. 1994, sp. zn. 28 Nt 869/94, zamítl jeho stížnost proti uvedenému usnesení okresního soudu, čímž důvod ústavní stížnosti na průtahy při rozhodování o stížnosti proti vzetí do vazby odpadl. Stěžovatel však nadále trval na stížnosti proti rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 11. 1994, sp. zn. Nt 5116/94, kterým byla stěžovatelova vazba prodloužena do 31. 5. 1995. Toto rozhodnutí bylo vydáno před tím, než bylo o vazbě stěžovatelově pravomocně rozhodnuto, takže vazba byla prodloužena nad zákonem stanovenou lhůtu, ačkoli stěžovatel byl v době vydání tohoto rozhodnutí pouze zadržen. Napadené rozhodnutí proto zasahuje do práv a svobod stěžovatele zaručených v článku 10 Ústavy České republiky, resp. článku 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nesmí být vzat do vazby (tedy i držen ve vazbě) nad dobu stanovenou zákonem. Tím, že soud prodloužil vazbu stěžovatele, ačkoli v době jeho rozhodování nebylo jisté, zda rozhodnutí o vazbě nabude právní moci nebo bude zrušeno, rozhodl o něčem, co jako právní skutečnost neexistovalo. Ústavní soud při přezkoumávání ústavní stížnosti dospěl k závěru, že usnesení o prodloužení vazby není vázáno na právní moc předchozího rozhodnutí o vzetí do vazby. Vyplývá to zcela jednoznačně z ustanovení § 140 odstavce 2 tr. řádu, § 74 odstavce 2 tr. řádu a § 141 odstavce 4 tr. řádu. Ustanovení § 140 odst. 2 tr. řádu stanoví výslovně, že usnesení je vykonatelné, i když dosud nenabylo právní moci, pokud zákon proti němu sice připouští stížnost, avšak nepřiznává jí odkladný účinek. Tak je tomu právě o stížnosti obviněného proti usnesení o vzetí do vazby, která odkladný účinek nemá. Řízení o prodloužení vazby je tedy nezávislé na řízení o stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby. Podstatné pro rozhodnutí o prodloužení vazby je skutečnost, zda vazební důvody trvaly a zda propuštěním obviněného na svobodu by mohlo být zmařeno nebo ztíženo dosažení účelu trestního řízení. Obecný soud rozhodnutí o prodloužení vazby i z tohoto hlediska náležitě odůvodnil a není věcí Ústavního soudu, aby přezkoumával další existenci vazebních důvodů, které nezávislý obecný soud stanoveným postupem řádně nalezl. V opačném případě by Ústavní soud vystupoval jako běžná třetí instance v systému obecného soudnictví, byt mu tato úloha nepřísluší. Tento závěr odpovídá i ustálené judikatuře Ústavního soudu (srov. např. nález I. ÚS 2/93, III. ÚS 23/93 Sbírky nálezů a usnesení ústavního soudu České republiky, svazek I). V souvislosti s ústavní stížností přihlédl Ústavní soud i k tomu, že nálezem ze dne 12. 10. 1994, sp. zn. Pl. ÚS 4/94, byla sice zrušena část ustanovení vyjádřená v § 74 odstavci 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním ve znění pozdějších předpisů, slovy "(§ 68, 69, 72, 73, 73a) s výjimkou rozhodnutí o jejím prodloužení (§ 71 odstavec 2, 5)". Vykonatelnost tohoto nálezu však Ústavní soud posunul na 1. březen 1995, takže v době vydání napadeného rozhodnutí o prodloužení vazby nebylo možno proti němu podat opravný prostředek. V současné době, tzn. po 1. 3. 1995, by sice vzhledem k nálezu Ústavního soudu bylo obecně možno podat stížnost proti usnesení o prodloužení vazby, leč nález Ústavního soudu nepůsobí retroaktivně, takže předmětné usnesení o prodloužení stěžovatelovy vazby v současné době stížností napadnout nelze. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že podle ustanovení § 72 odstavec 2 trestního řádu má stěžovatel možnost kdykoli žádat o propuštění z vazby. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud řízení o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 6. 1994, sp. zn. Nt 4035/94, dle § 77 za použití § 54 odstavec 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zastavil, neboť stěžovatel tuto část ústavní stížnosti vzal zpět. Pokud se týká ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 11. 1994, sp. zn. Nt 5116/94, je tato stížnost, jak vyplývá ze shora uvedených důvodů, zjevně neopodstatněná. Proto Ústavní soud v tomto rozsahu ústavní stížnost odmítl (ustanovení § 43 odst. 1, písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). --- [Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-175/94-94)