# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 1749/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 1749/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:1.US.1749.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 6. 2019
- Datum zveřejnění: 8. 7. 2019
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost "zbraní"; základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
- Klíčová slova: pozemek, správní žaloba, dovolání/přípustnost, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 11 odst.1, čl. 37 odst.3; 229/1991 Sb., § 17 odst.6, § 22; 53/1966 Sb.

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Výrokem I napadeného rozhodnutí Ústředního pozemkového úřadu bylo na žádost Pozemkového fondu ČR určeno, že na pozemky p. č. 897, 880, 882/2, 751/1 a 876, zapsané pro katastrální území Srdov na LV č. 484, všechny evidované jako "ostatní plocha, ostatní komunikace", se vztahuje režim zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o půdě"). Rozhodnutím ministra zemědělství byl stěžovatelčin rozklad zamítnut a výrok I rozhodnutí Ústředního pozemkového úřadu byl potvrzen.

2. Následně se stěžovatelka žalobou podle části V. o. s. ř. domáhala nahrazení výše uvedených správních rozhodnutí a ochrany svého práva hospodaření k pozemku. Okresní soud v Litoměřicích napadeným rozsudkem žalobu ve vztahu k pozemkům p. č. 879, 880, 882/2 a 876 zamítl (výrok I), stanovil, že na pozemek p. č. 751/1 ve vlastnictví České republiky se režim zákona o půdě nevztahuje (výrok II), rozhodl, že tímto rozsudkem se zcela nahrazuje rozhodnutí Ústředního pozemkového úřadu ze dne 11. 10. 2012, č. j. 9564/2012-MZE-13312, sp. zn. 9RM11190/2012-13302, a rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 20. 12. 2012, č. j. 220893/2012-MZE-12151 (výrok III) a rozhodl o povinnosti stěžovatelky zaplatit žalovanému (ČR - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových) náklady řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným rozsudkem potvrdil výrok I rozsudku okresního soudu a ve výrocích II, III, a IV jeho rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky podané proti části výroku odvolacího soudu, jímž potvrdil rozsudek soudu prvého stupně (ve zbylých výrocích II, III a IV byl rozsudek soudu prvého stupně zrušen a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení).

3. Obecné soudy zejména dospěly k závěru, že pozemky parc. č. 879, 880 a 882/2 byly v rozhodném období zemědělsky obdělávány a v případě pozemku parc. č. 876 se jednalo o jediný (nepostradatelný) přístup k zemědělskému obdělávání okolních pozemků. Jedná se tedy o pozemky, které jsou součástí zemědělského půdního fondu, a tudíž se na ně vztahuje režim zákona o půdě.

4. Stěžovatelka ústavní stížností brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím obecných soudů a správních orgánů. Namítá porušení ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě; dále namítá porušení zásady rovnosti účastníků podle čl. 37 odst. 3 Listiny a zákazu libovůle podle čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Zásah spatřuje zejména v odmítnutí stěžovatelčina dovolání bez jeho věcného posouzení, v nedostatečném a nepřezkoumatelném odůvodnění napadených rozhodnutí, nesprávném právním závěru, který nemá oporu v provedeném dokazování, a v přenesení důkazního břemene na stěžovatelku v řízení před obecnými soudy.

5. Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona - je však zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud dospěl k závěru, že správní orgány i obecné soudy učinily dostatečná skutková zjištění, řádně se vypořádaly s argumentací účastníků řízení a dospěly k logickým právním závěrům, které odůvodnily ústavně konformním způsobem. Ústavní soud by mohl zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů či správních orgánů v případě excesu, který však v přezkoumávané věci nezjistil. Rovněž platí, že ne každé pochybení dosahuje intenzity porušení ústavně zaručených práv. 7. Stěžovatelka se vznesenou argumentací, která v převážné většině postrádá kýžený ústavně právní rozměr, snaží učinit z Ústavního soudu nepřípustně další instanci obecné justice.

8. Podstatné je, že správní orgány i obecné soudy měly k dispozici dostatečné podklady pro posouzení naplnění materiálního znaku - faktického obhospodařování pozemků či jejich nepostradatelnosti pro zemědělskou výrobu - a dospěly ke správnému závěru, že pozemky jsou zařazeny do zemědělského půdního fondu, tedy že se na ně vztahuje režim zákona o půdě. Jelikož jde o pozemky nepostradatelné pro zemědělskou výrobu, nebylo třeba trvat na naplnění i formálního znaku - evidence pozemků jako zemědělských. V odmítnutí stěžovatelčina dovolání jako nepřípustného nelze spatřovat nepřiměřený zásah do jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť Nejvyšší soud ústavně konformním způsobem vysvětlil důvody, které jej k odmítnutí dovolání vedly.

9. Napadenými rozhodnutími obecných soudů ani správních orgánů nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky; proto na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

10. Toto usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění ve smyslu § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-1749/19-1)