# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 1640/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 1640/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:1.US.1640.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 23. 7. 2019
- Datum zveřejnění: 13. 8. 2019
- Předmět řízení: hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči (výživu); základní práva a svobody/ochrana soukromého a rodinného života; právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
- Klíčová slova: styk rodičů s nezletilými dětmi, rodičovská zodpovědnost, rodiče, dítě, odůvodnění
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 10 odst.2, čl. 32 odst.4; 99/1963 Sb., § 157 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Včas uplatněnou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, kterými měla být porušena jeho základní práva garantovaná čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že rubrikovaným rozsudkem okresního soudu byl zamítnut návrh stěžovatele na změnu péče k nezletilým synům (výrok I.), ve výroku II. bylo soudem zvoleno vzdělávacím zařízením nezletilých ZŠ a MŠ X, ve výroku III. byl upraven styk otce s nezletilými, ve výroku IV. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a dále byla stanovena povinnost obou rodičů zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Písku náhradu nákladů řízení (výroky V. a VI.). Odvolací soud pak rubrikovaným rozsudkem výroky I., II. a III. soudu prvního stupně potvrdil s tím, že namísto styku stěžovatele s nezletilými pouze každý sudý týden v roce od pátku do neděle tento styk upravil tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilými počínaje právní mocí rozsudku vždy v třítýdenních cyklech, a to první dva po sobě jdoucí víkendy v každém cyklu od pátku 16.00 hod. do neděle 17.00 hod. Třetí víkend každého cyklu budou nezletilí v péči matky. V ostatním se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně.

Stěžovatel v ústavní stížnosti stručně řečeno namítá zejména to, že napadenými rozhodnutími obecných soudů mu není umožněno podílet se na péči o děti a jejich výchově v běžném "školním" režimu, ale pouze v období víkendů a prázdnin. Soudy tak upřednostnily v péči o nezletilé děti matku, která svým protiprávním jednáním (odstěhovala se z P. do 80km vzdálené obce) způsobila, že se stěžovatel nemůže podílet na péči o děti, jak tomu bylo do doby nabytí právní moci napadeného rozsudku odvolacího soudu.

Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zvážil námitky stěžovatele z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, přičemž shledal, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Ústavní soud předně konstatuje, že řízení o ústavní stížnosti již není pokračováním řízení opatrovnického. Ústavnímu soudu přezkum vhodnosti soudy zvoleného řešení nepřísluší, ledaže by se přitom dopustily zjevného excesu či zásadní nespravedlnosti. Nic z toho se ale z napadených rozsudků obecných soudů nepodává. Stěžovatel pouze opakuje námitky, se kterými se obě soudní instance již dostatečně vypořádaly, přičemž svá rozhodnutí i náležitě odůvodnily ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.

Pokud se týká samotné realizace styku, je třeba konstatovat, že soudy nastavený styk adekvátně reflektuje situaci, kterou matka svým odstěhováním z P. jednostranně zavinila. Obě soudní instance totiž shodně dospěly k závěru, že právě s ohledem na postup matky při změně bydliště by se tato měla podílet na nákladech spojených se stykem s otce tak, že po ukončení styku bude oba nezletilé vyzvedávat v místě bydliště otce. Odvolací soud a i nalézací soud naplnily ústavněprávní požadavky na realizaci styku dítěte s rodičem na větší vzdálenost, jak vyplývá ze závěrů nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2996/17 ze dne 29. 5. 2018.

Úvahy obou jmenovaných soudů se zakládají na ústavně souladné racionální argumentaci a jsou reflexí kautely nezávislého soudního rozhodování vyjádřené v čl. 82 odst. 1 Ústavy, pročež postačí v podrobnostech na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat. Ústavní soud uzavírá, že žádné pochybení, které by mohlo zakládat porušení namítaných ústavně zaručených práv stěžovatele (zejména čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny) ze strany obecných soudů, zjištěno nebylo.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-1640/19-1)