# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 164/04

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 164/04
- ECLI: ECLI:CZ:US:2004:1.US.164.04
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 31. 3. 2004
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na hmotné zajištění / zabezpečení státem; základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip rovnosti
- Klíčová slova: hmotné zabezpečení, důchod
- Dotčené předpisy: 155/1995 Sb., § 61; 2/1993 Sb., čl. 30

## Výrok

Ústavní stížnost se o d m í t á .

## Odůvodnění

Ústavní stížností podanou dne 17. 3. 2004 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo zasaženo do jejího práva na rovné zacházení, právní předpisy byly aplikovány retroaktivně k její újmě a došlo i k porušení principu právní jistoty, jakož i jiných principů právního státu. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že Nejvyšší správní soud v důchodové věci stěžovatelky vyhověl kasační stížnosti České správy sociálního zabezpečení a věc přikázal krajskému soudu k dalšímu řízení se závazným právním názorem. Řízení před obecnými soudy tedy pokračuje.

Ústavní soud, předtím než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon"). A to včetně podmínek ust. § 75 odst. 1 zákona, které vyžaduje, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel před jejím podáním všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje [srov. též v § 75 odst. 2 zákona uvedené výjimky z této zásady].

Ústavní stížnost je nepřípustná, protože stěžovatelka před jejím podáním nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon poskytuje k ochraně jejího práva.

Ústavní soud konstatuje, aniž by jakkoli hodnotil právní názory Nejvyššího správního soudu vyslovené v napadeném rozhodnutí, že podání přípustné ústavní stížnosti je podmíněno vyčerpáním všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelky. Taková situace však v daném případě nenastala. Nejprve bude muset opětovně rozhodnout krajský soud a případně i Nejvyšší správní soud. Teprve poté bude moci být podána přípustná ústavní stížnost.

Aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel proto předložený návrh odmítnout, neboť jde o návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona].

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné [§ 43 odst. 3 zákona].

V Brně dne 31. března 2004

Eliška Wagnerová
soudce zpravodaj

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-164/04-04)