# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 1570/21

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 1570/21
- ECLI: ECLI:CZ:US:2021:1.US.1570.21.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 6. 2021
- Datum zveřejnění: 23. 7. 2021
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně; procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
- Klíčová slova: dovolání/přípustnost, opravný prostředek - mimořádný
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 237, § 241a

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byl dne 13. 6. 2021 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to z důvodu zásahu do práv garantovaných čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Předtím, než se začal Ústavní soud věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje všechny formální náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Ústavní stížností napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 byla uložena vedlejšímu účastníkovi (žalovaný) povinnost zaplatit stěžovateli (žalobce) částku 135 000 Kč s příslušenstvím. To vše z titulu ústně uzavřené smlouvy o zápůjčce. Současně byla tímto rozsudkem zamítnuta žaloba stěžovatele v části týkající se částky 85 030, 52 Kč, a to z titulu vrácení daru. Rovněž bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

Ústavní stížností napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze bylo o odvolání povinného rozhodnuto tak, že se žaloba co do částky 135 000 Kč zamítá. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že vzhledem k celé řadě jiných případů se mezi otcem a synem nejednalo o zápůjčku, ale o dar. Není tak dán právní titul k vrácení žalované finanční částky.

O podaném dovolání rozhodl Nejvyšší soud tak, že se odmítá. Nejvyšší soud v napadeném usnesení uzavřel, že může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř., je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek přípustnosti dovolání považuje za naplněné (§ 241a odst. 2 o.s.ř.). To znamená, že dovolatel musí uvést, od které ustálené a konkrétně specifikované judikatury Nejvyššího soudu či Ústavního soudu se odvolací soud měl podle názoru dovolatele odchýlit - to však žalobce podle závěru Nejvyššího soudu neučinil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti zpochybnil jak skutkové, tak i právní závěry obecných soudů.

III.

Ústavní stížnost je z části zjevně neopodstatněná a z části nepřípustná.

Z napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že stěžovatel podal dovolání proti v záhlavní označenému rozsudku odvolacího soudu, aniž by řádně vymezil předpoklady přípustnosti dovolání. Vzhledem k tomu, že stěžovatel nedostál požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání a nevymezil a ani neoznačil žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí, Nejvyšší soud stěžovatelem podané dovolání odmítl. Stěžovatel v ústavní stížnosti tento závěr Nejvyššího soudu nijak nerozporuje.

Ústavní soud za této situace podotýká, že v případě takto vadně podaného dovolání je nelze pokládat za řádně uplatněné, resp. vyčerpané, a proto je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích (tj. v daném případě proti napadeným rozsudkům odvolacího a nalézacího soudu) nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 ze dne 28. 11. 2017, vyhlášené ve Sbírce zákonů jako sdělení Ústavního soudu č. 460/2017 Sb.).

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dílem dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný, dílem dle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona jako návrh nepřípustný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-1570/21-1)