# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 1559/16

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 1559/16
- ECLI: ECLI:CZ:US:2016:1.US.1559.16.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 21. 6. 2016
- Datum zveřejnění: 8. 7. 2016
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo každého na projednání věci v jeho přítomnosti
- Klíčová slova: rozsudek/pro zmeškání, doručování/neúčinnost doručení, odůvodnění
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 38 odst.2; 99/1963 Sb., § 49, § 50d, § 153b

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. V prosinci 2013 byl Obvodním soudem pro Prahu 7 v neprospěch stěžovatele vydán rozsudek pro zmeškání. V srpnu 2014 poté, co se o tomto rozsudku stěžovatel dozvěděl skrze svého právního zástupce, který nahlédl do předmětného soudního spisu, podal stěžovatel návrh na vyslovení neúčinnosti doručení žaloby, předvolání k jednání i samotného rozsudku pro zmeškání. Tento návrh odůvodnil tvrzením, že s Českou poštou, s. p., uzavřel již v roce 1993 dohodu, že mu veškeré zásilky bude doručovat do pronajaté uzamykatelné poštovní přihrádky (P.O.Boxu). Nelze mu tedy přičítat k tíži, že Česká pošta, s. p., v rozporu s touto dohodou výše uvedené písemnosti doručovala do schránky v místě jeho trvalého bydliště, kde se navíc v danou dobu vůbec nevyskytoval. Stěžovatelův návrh Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí především uvedl, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, nebo tak, že sám písemně požádá, aby v evidenci obyvatel byl veden též údaj o adrese, na kterou mu mají být písemnosti doručovány. Dále poznamenal, že v dohodě o pronájmu P.O.Boxu je uvedeno, že zásilky, které do něj budou vkládány, budou mít kromě označení adresáta v adrese i slova "poštovní přihrádka č. 17, 170 01 pošta Praha 7".

2. Městský soud v Praze rozhodnutí prvostupňového soudu usnesením ze dne 22. 4. 2015 č. j. 25 Co 127/2015-119 potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí především konstatoval, že dohoda, kterou stěžovatel uzavřel s Českou poštou, s. p., je soukromoprávním vztahem mezi žalovaným a Českou poštou, s. p., a není významná pro doručování písemnosti soudu, pokud soud o nutnosti doručování tímto způsobem nebyl relevantním způsobem informován. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 2. 2016 č. j. 25 Cdo 4439/2015-169 odmítl.

3. Proti usnesení Nejvyššího soudu a proti usnesení Městského soudu v Praze podal stěžovatel ústavní stížnost.

4. Stěžovatel má za to, že napadenými rozhodnutími byly porušeny jeho základní práva a svobody vyplývající z čl. 1 odst. 1 a čl. 2 Odst. 3 Ústavy a čl. 36 odst. 1 a 3 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Porušení těchto práv spatřuje v tom, že obecné soudy nevyslovily neúčinnost doručení žaloby, předvolání k jednání a rozsudku pro zmeškání, ačkoliv s Českou poštou, s. p., uzavřel dohodu, dle níž mu mělo být doručováno výhradně do P.O.Boxu, nikoliv do schránky v místě jeho trvalého bydliště. Stěžovatel dále poukazuje na poštovní podmínky České pošty, s. p., konkrétně na čl. 24 odst. 8, ve kterém je uvedeno, že v případě, že o to adresát písemně požádá, vloží Česká pošta do poštovní přihrádky, aniž by se pokoušela o dodání některým ze způsobů uvedených v čl. 24 odst. 2 až 7, tj. především vložením do domovní schránky, i takovou poštovní zásilku, která ani neobsahuje údaj o P.O.Boxu.

5. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 10 C 124/2013. Z tohoto spisu bylo zjištěno, že soud dotazem na Centrální evidenci obyvatel opakovaně zjišťoval, jaká je doručovací adresa stěžovatele.

6. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížností, napadených rozhodnutí i vyžádaného spisu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

8. Ústavní soud připomíná, že podle čl. 83 Ústavy ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů. V posuzovaném případě Ústavní soud však žádné pochybení ústavněprávní relevance v napadených rozhodnutích a postupech Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu neshledal.

9. Ústavní stížností, stejně jako napadenými rozhodnutími a návrhem na vyslovení neúčinnosti doručení žaloby, předvolání k jednání a následně vydaného rozsudku pro zmeškání stěžovatel fakticky brojí proti povinnosti, jež mu tímto rozsudkem byla uložena. Činí tak nicméně za situace, kdy je v důsledku existence fikce doručení v českém právním řádu v argumentační nouzi. Ústavní soud sice v minulosti poskytl ochranu stěžovatelům brojícím proti nastoupení fikce doručení, učinil tak nicméně za situace, kdy jim bylo doručováno na adresu, která nebyla uvedena v Centrální evidenci obyvatel, a to aniž by soud o zasílání písemností na tuto adresu žádali [srov. nález sp. zn. III. ÚS 272/13 ze dne 11. 6. 2013 (N 106/69 SbNU 733) a nález sp. zn. IV. ÚS 883/15 ze dne 1. 10. 2015]. Ve stěžovatelově případě se nicméně o takovou situaci nejedná, neboť, jak bylo zjištěno ze spisu, Obvodní soud pro Prahu 7 opakovaně v Centrální evidenci obyvatel zjišťoval, na jakou adresu má stěžovateli doručovat, respektive zda se tato v průběhu řízení nezměnila. Stěžovatel neuvedl ani jiné relevantní argumenty, proč mu Obvodní soud pro Prahu 7 neměl předmětné písemnosti zasílat na adresu, na kterou tak učinil. To stěžovatel ostatně v podstatě ani netvrdí, když se jeho argumentace soustředí na porušení dohody, kterou prý měl s Českou poštou, s. p. Jeho podání jsou tak spíše stížnostmi, které by měl adresovat České poště, s. p., nikoliv soudům, a po České poště, s. p., by pak mohl, v případě, že je jeho stížnost oprávněná, o čemž však obsah vyžádaného spisu a v ní založené znění předmětné dohody nesvědčí, požadovat náhradu škody vzniklé porušením smluvní povinnosti. Konečně stěžovatelem napadená rozhodnutí obsahují velmi podrobná, srozumitelná a logická odůvodnění, z nichž je patrno, jak byly zhodnoceny provedené důkazy, k jakým skutkovým zjištěním obecné soudy dospěly i jak je posoudily po právní stránce. Z ústavněprávního hlediska jim tedy nelze nic vytknout.

10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-1559/16-1)