# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 1468/11

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 1468/11
- ECLI: ECLI:CZ:US:2011:1.US.1468.11.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 6. 2011
- Datum zveřejnění: 23. 6. 2011
- Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 219a odst.1 písm.a

## Výrok

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Stěžovateli se vrací z účtu Ústavního soudu zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000,- Kč.

## Odůvodnění

Stěžovatelé podanou ústavní stížností napadli v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud") s tvrzením, že jím byla porušena jejich základní práva zaručená Ústavou a Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina"), konkrétně čl. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 1 a čl. 11 Listiny. K meritu věci uvedli, že napadeným usnesením byl - na základě odvolání Celního úřadu Praha 2 - zrušen rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 12. 10. 2010 č. j. 10 C 78/2009-63, kterým byla zamítnuta žaloba o určení neúčinnosti darovací smlouvy, v níž vystupovali stěžovatelé v pozici obdarovaných. V další části ústavní stížnosti stěžovatelé popsali průběh řízení předcházejícího vydání napadeného usnesení a formulovali námitky jak vůči usnesení krajského soudu, tak i vůči posouzení důvodů případné neúčinnosti darovací smlouvy.

V procesu zjišťování, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatelé dosud nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje. Z tohoto důvodu jde o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť - jak vyplývá z výroku napadeného usnesení - krajský soud zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Ústavní soud je při svém rozhodování podle čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR vázán pravidly řízení podle zákona o Ústavním soudu. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což neplatí jen pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Samotná existence dílčího pravomocného rozhodnutí ještě splnění této podmínky nenaplňuje, pokud řízení ve věci samé dále pokračuje. V posuzovaném případě krajský soud zrušil rozsudek soudu I. stupně podle § 219a odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a věc mu vrátil k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.; řízení tak dále pokračuje a stěžovatelé budou mít k dispozici (v závislosti na výsledku sporu) zákonné prostředky, kterými mohou napadnout případné pro ně nepříznivé rozhodnutí.

Vzhledem k uvedeným zjištěním soudce zpravodaj podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh nepřípustný.

Poněvadž stěžovatel zaplatil při podání ústavní stížnosti soudní poplatek formou kolkových známek v hodnotě 3 000,- Kč, ačkoliv tuto povinnost neměl, neboť řízení o ústavní stížnosti není zpoplatněno, bylo rozhodnuto o jeho vrácení (§ 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-1468/11-1)