# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 1461/21

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 1461/21
- ECLI: ECLI:CZ:US:2021:1.US.1461.21.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 7. 2021
- Datum zveřejnění: 16. 8. 2021
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: náklady řízení, obhajoba, trestní řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 141/1961 Sb., § 152

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Krajský soud v Ostravě (dále jen "soud prvního stupně") uložil stěžovateli povinnost zaplatit státu odměnu za hotové výdaje uhrazené obhájcům v souhrnné výši 275 974 Kč. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "stížnostní soud") stížnost stěžovatele proti napadenému usnesení zamítl.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), namítá nesprávnost napadených rozhodnutí, neboť obecné soudy nevzaly v úvahu jeho situaci a vycházely jen z dřívějšího rozhodnutí o obhajobě za sníženou (50%) odměnu. Stěžovateli se přitom narodilo další (4.) zdravotně postižené dítě, což fakticky představuje obecnými soudy nezohledněnou změnu poměrů. Stěžovatelova manželka se nemůže věnovat výdělečné činnosti právě s ohledem na péči o děti a ani stěžovatel se z téhož důvodu nemůže věnovat další výdělečné činnosti. Podle stěžovatele jsou napadená usnesení neúplná, nepřezkoumatelná a nespravedlivá, porušují právo na spravedlivý proces a odporují judikatuře Ústavního soudu [nález sp. zn. II. ÚS 2230/16 ze dne 11. července 2017 (N 206/83 SbNU 281)], a proto navrhuje jejich zrušení.

3. Z lustra Ústavního soudu i z napadených usnesení se podává, že stěžovatel byl stíhán a odsouzen rozsudkem soudu prvního stupně č. j. 49 T 9/2016-2139 ze dne 1. března 2018, ve spojení s usneseními stížnostního soudu č. j. 6 To 62/2018-2524 a Nejvyššího soudu č. j. 8 Tdo 849/2019-2599 ze dne 27. srpna 2019, pro zločin týrání osoby žijící ve společné domácnosti podle § 199 odst. 1 a 2 písm. d) trestního zákoníku a zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 a 2 písm. c) a d) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, podmíněně odloženému na zkušební dobu pěti let. Uvedená rozhodnutí přezkoumal rovněž Ústavní soud, který tehdejší ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako zjevně neopodstatněnou (viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 3373/19 ze dne 14. ledna 2020).

4. V současné době probíhá u Ústavního soudu rovněž řízení o ústavní stížnosti (sp. zn. IV. ÚS 1460/21) týkající se povinnosti stěžovatele nahradit státu náklady trestního řízení (znalečné) směřující proti usnesení soudu prvního stupně č. j. 49 T 9/2016-2753 ze dne 24. února 2021 ve spojení s usnesením stížnostního soudu č. j. 1 To 26/2021-2768 ze dne 28. dubna 2021. Podle napadeného usnesení stížnostního soudu se návrhy na přiznání bezplatné obhajoby obecné soudy v průběhu řízení zabývaly opakovaně, narození čtvrtého dítěte vzaly obecné soudy na vědomí, nevyhodnotily je však jako takovou změnu poměrů, která by založila důvod pro přiznání nároku na bezplatnou obhajobu.

5. Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí obecných soudů, nejde-li o porušení či výrazné ohrožení základních práv a svobod, hrubě nepřiléhavé závěry nebo nevykazují-li znaky svévole či dokonce libovůle.

6. Právo na spravedlivý proces (zaručené v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) i právo na soudní ochranu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) představují pro účastníka řízení záruku, že mu budou poskytnuty předem definované a procesní nástroje, aby mohl efektivně hájit svoje práva. Právo na spravedlivý proces nezaručuje a ani zaručit nemůže, že rozhodnutí obecných soudů bude odpovídat očekávání účastníka řízení. Náklady trestního řízení, jež má stěžovatel z části uhradit státu, vznikly s ohledem na jeho trestnou činnost (zaměřenou nadto proti členům jeho domácnosti). Obecné soudy dostatečně vysvětlily a odůvodnily svá rozhodnutí a Ústavní soud v napadených usneseních nezjistil stěžovatelem tvrzená porušení jeho základních práv.

7. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-1461/21-1)