# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 141/02

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 141/02
- ECLI: ECLI:CZ:US:2003:1.US.141.02
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 24. 2. 2003
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce; právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: náklady řízení
- Dotčené předpisy: 99/1963 Sb., § 142

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti namítali, že postupem obecných soudů došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv a svobod. Zejména měli za to, že bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces. Uvedli, že A. Š. (právní předchůdce vedlejších účastníků) získal dle jejich mínění nemovitosti v k. ú. Ž. (blíže specifikované v napadených rozhodnutích) v rozporu s tehdy platnými právními předpisy, za cenu nižší než odpovídající cenovým předpisům a na základě protiprávního zvýhodnění.

Návrh stěžovatelů na přechod vlastnického práva k předmětným nemovitostem z žalovaných - 1) L. A., 2) J. S. a 3) Z. A. (vedlejší účastníci) byl obecnými soudy napadenými rozhodnutími zamítnut. Obecné soudy uvedenou věc posoudily tak, že k naplnění skutkové podstaty ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, nedošlo.

Ze spisového materiálu k předmětné věci vyplývalo, že odvolací soud připustil proti svému rozsudku dovolání za předpokladu, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Na výzvu Ústavního soudu proto stěžovatelé svůj návrh doplnili a uvedli, že současně s touto svou ústavní stížností podali dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Ústavní soud ze spisu konstatuje, že Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 20. 12. 2002, sp. zn. 28 Cdo 1330/2002, rozhodl tak, že se shora citované napadené rozsudky obecných soudů zrušují.

V návaznosti na výše uvedené musel Ústavní soud návrh stěžovatelů po procesní stránce posoudit jako nepřípustný. Z ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") totiž vyplývá, že ústavní stížnost je nepřípustná, pokud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva stěžovatele poskytuje. Pokud dovolací soud napadené rozsudky obecných soudů zrušil a věc postoupil k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Písku, stěžovatelům zůstávají k uplatnění jejich práv dosud otevřeny procesní prostředky v rámci řízení před obecnými soudy. Ústavní soud proto návrh stěžovatelů ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, jako návrh nepřípustný, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání usnesením odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-141/02-02)