# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 14/99

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 14/99
- ECLI: ECLI:CZ:US:1999:1.US.14.99
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 31. 12. 1999
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu
- Klíčová slova: legitimace/pasivní, smlouva
- Dotčené předpisy: 40/1964 Sb., § 531 odst.1

## Výrok

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížnost stěžovatele ze dne 8. 1. 1999 napadá v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 31. 10. 1997, čj. 10 C 119/97 - 37, v napadených výrocích I. a IV. tak, že žaloba, aby žalovaný ing. J. T. byl povinen žalobci - navrhovateli - zaplatit Kč 48 003,40 se 17% úrokem od 1. 3. 1994 do zaplacení, byla zamítnuta s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatel má za to, že soud I. stupně, který vyhověl jeho žalobě, na rozdíl od soudu odvolacího, věc posoudil po právní stránce správně. K převzetí práv a závazků žalovaného společností T. L., s. r. o., dle stěžovatele nedošlo ani na základě společenské smlouvy a nevyplývá ani z předávacího protokolu ze dne 18. 12. 1994. Stěžovatel dovodil, že napadený rozsudek je v rozporu s články 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článkem 90 Ústavy ČR.

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel vytýká krajskému soudu nesprávné právní posouzení věci a že v rozporu s ustanovením § 157 o. s. ř. nepostihl celou skutkovou podstatu převzetí dluhu. Vesměs opakuje argumenty, které uplatnil v průběhu odvolacího řízení.

Ústavní soud při projednávání návrhu stěžovatele vycházel z toho, že není součástí soustavy obecných soudů a nevykonává přezkumné pravomoci v tom smyslu, že by byl další instancí v systému všeobecného soudnictví. Jeho pravomoc je zaměřena na zjištění, zda napadeným rozhodnutím byla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Z rozhodnutí krajského soudu však z poučení zjistil, že proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 8. 10. 1998 měl stěžovatel možnost podat dovolání a že této možnosti nevyužil.

Ústavní soud tak musel dospět k závěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ve smyslu § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.,o Ústavním soudu. Soudce zpravodaj byl proto nucen považovat návrh ústavní stížnosti za nepřípustný, a proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-14/99-99)