# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 139/94

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 139/94
- ECLI: ECLI:CZ:US:1995:1.US.139.94
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 5. 4. 1995
- Datum zveřejnění: 2. 11. 2007
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatel podal, svůj návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem svým podáním ze dne 10. 9. 1994, označeným jako ústavní stížnost .
Přípisy Ústavního soudu ze dne 20. 10. 1994, 8. 12. 1994 a 12. 1. 1995 byl stěžovatel vyzván, aby odstranil nedostatky svého návrhu ve stanovených lhůtách, což také učinil.
Ústavní stížnost uvedeného stěžovatele směřuje proti rozhodnutí FŘ, ze dne 6. 3 . 1992, č.j. FŘ-3-230/1992, a rozhodnutí Ministerstva financí ČR ze dne 15. 7. 1992, č.j. 153/40211/1992 a ze dne 25 . 7. 1992, č.j . 153/42923/1994, které předtím uvedené rozhodnutí FŘ přezkoumávalo. Z předloženého podání vyplynulo, že stěžovatel vytýká oběma orgánům, že byl na jeho případ aplikován nesprávný předpis, tj. vyhláška č. 16/1962 Sb. , o řízení ve věcech daní a poplatků, pokud jde o stanovení základu daně pod1e příjmů a výdajů v kalendářním roce. Stěžovatel považuje postup obou orgánů veřejné moci za zásah do svých práv a svobod, jak pro něj vyplývají z č.l. 2 odst. 2 a 3 Listiny zák1adních práv a svobod ČR. Důsledkem pak je majetková újma, která mu byla způsobena doúčtováním daňové povinnosti a penále.

Protože však podle podání stěžovatele rozpor vznikl z posouzení, zda KB, provedla příkaz k platbě z hlediska daňových předpisů platných v roce 1990 či v roce 199L a mohlo jít i o stěžovatelem tvrzenou administrativní chybu banky při proúčtování poukazovaných částek, dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.), především využití soudní ochrany poskytované řádnými soudy, aby právo stěžovatele bylo postaveno napevno a bylo prokázáno, že byla porušena jeho ústavní práva. V takovém případě je ústavní stížnost nepřípustná.

Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, svým usnesením podle § 43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5.dubna 1995

JUDr. Vladimír Paul soudce zpravodaj

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-139/94-94)