# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 138/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 138/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:1.US.138.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 19. 3. 2019
- Datum zveřejnění: 11. 4. 2019
- Předmět řízení: základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací útěková vazba
- Klíčová slova: vazba/propuštění z vazby
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 8 odst.2, čl. 8 odst.5; 141/1961 Sb., § 67 písm.a, § 71

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Včas uplatněnou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s odůvodněním, že jimi byla porušena jeho základní práva garantovaná čl. 8 odst. 1, 2 a 3, čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Napadeným usnesením obvodního soudu bylo rozhodnuto, že se stěžovatel ponechává ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) trestního řádu a dále bylo rozhodnuto o tom, že se zamítá jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu, nepřijímá se jeho písemný slib, nestanovuje se nad obviněným probační dohled a nepřijímají se záruky jeho rodinných příslušníků. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla napadeným usnesením městského soudu podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta.

Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zvážil námitky stěžovatele z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, přičemž shledal, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti rozhodnutím o ponechání ve vazbě a je přesvědčen, že v jeho případě není vazební stíhání nezbytné. Soudy se však naplněním důvodů pro ponechání stěžovatele v útěkové vazbě řádně zabývaly; učinily sice jiný závěr, než jaký stěžovatel požadoval, resp. očekával, ale vydání nepříznivého rozhodnutí není samo o sobě znakem porušení základních (zaručených) práv. Ústavní soud musí konstatovat, že obě soudní instance v zákonné lhůtě a na základě dostatečných informací podrobně odůvodnily útěkovou vazbu - a to i s ohledem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 566/03 ze dne 1. 4. 2004 (N 48/33 SbNU 3) - a dostály tak požadavkům na náležité odůvodnění usnesení ve smyslu § 134 odst. 2 trestního řádu, resp. ústavněprávnímu požadavku vyplývajícímu z čl. 36 odst. 1 Listiny. Pokud stěžovatele omezily na svobodě a ponechaly jej i nadále ve vazbě, dodržely zákonem předvídané důvody vyplývající z čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny. Stížnostní soud se s námitkami stěžovatele vypořádal ústavně konformním způsobem, a proto Ústavní soud důvod pro svůj kasační zásah v nyní projednávané věci prozatím neshledal.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-138/19-1)