# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 135/26

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 135/26
- ECLI: ECLI:CZ:US:2026:1.US.135.26.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 12. 2. 2026
- Datum zveřejnění: 9. 3. 2026
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci; hospodářská, sociální a kulturní práva/svoboda podnikání a volby povolání a přípravy k němu
- Klíčová slova: advokát/odměna, náklady řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 26 odst.1; 177/1996 Sb., § 9 odst.2, § 9 odst.7

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Stěžovatel byl v řízení před obecnými soudy ustanoven opatrovníkem vedlejších účastníků. Obvodní soud přiznal v každém jednotlivém usnesení stěžovateli odměnu za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 3 a § 9 odst. 7 advokátního tarifu (vyhláška č. 177/1996 Sb.) - tedy odměnu ve výši 1 000 Kč.
Podle stěžovatele ale obvodní soud protiústavně aplikoval § 9 odst. 7 advokátního tarifu, protože měl postupovat podle § 9 odst. 2 advokátního tarifu. Městský soud však napadenými rozhodnutími tato usnesení potvrdil.

2. Stěžovatel proto podal ústavní stížnost, v níž navrhuje všechna napadená rozhodnutí zrušit. Má za to, že soudy porušily jeho právo na rovné zacházení ve spojení s právem podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost podle čl. 1 a 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel odkazuje na nález sp. zn. Pl. ÚS 32/25, který podle něj potvrdil správnost jeho úvah a v jeho věci aplikovaný § 9 odst. 7 advokátního tarifu zrušil.

3. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní stížnosti proti rozhodnutím o nákladech řízení v bagatelní výši jsou zjevně neopodstatněné, neexistují-li ve věci mimořádné okolnosti, typicky přesah vlastního zájmu stěžovatele (stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34; nález sp. zn. I. ÚS 2552/24, bod 37 a např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2929/25, bod 6; I. ÚS 3227/24, bod 6; I. ÚS 689/25, body 2 až 5; či IV. ÚS 2528/21, bod 11).

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti žádnou takovou jinou mimořádnou okolnost, která by přesahovala jeho vlastní zájmy, neuvádí. Odkazuje pouze na nález sp. zn. Pl. ÚS 32/25, ve kterém plénum na návrh Veřejného ochránce práv zrušilo ustanovení, které před vydáním tohoto nálezu aplikovaly soudy v napadených rozhodnutích. Jak ale vyplývá z výše citovaného stanoviska, pokud Ústavní soud již posoudil otázku ústavněprávní relevance, která původně u určitého typu případů vytvářela kvalitativní dimenzi významně přesahující vlastní zájmy stěžovatele, je tím v dalších typově stejných případech tato dimenze vyčerpána, resp. přinejmenším výrazně oslabena. V případě, že stěžovatel netvrdí v dotčené věci nějakou jinou mimořádnou okolnost, která by takový kvalitativní rozměr zakládala, je třeba k ní přistupovat v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu jako k běžné bagatelní věci. Jinými slovy, skutečnost, že Ústavní soud v určitém okamžiku zasáhl i v jinak bagatelním typovém případu, neznamená, že na sebe navždy bere úlohu nejvyššího nákladového soudu v bagatelních případech (srov. též nález sp. zn. I. ÚS 2/25).

5. Ústavní soud žádné mimořádné okolnosti ve stěžovatelově případě neshledal. Rozhodl tak obdobně jako o ústavních stížnostech s obdobnou argumentací (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 219/26 a II. ÚS 118/26). Ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-135/26-1)