# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 122/2000

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 122/2000
- ECLI: ECLI:CZ:US:2000:1.US.122.2000
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 22. 8. 2000
- Datum zveřejnění: 30. 10. 2007
- Předmět řízení: hospodářská, sociální a kulturní práva/svoboda podnikání a volby povolání a přípravy k němu; hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na hmotné zajištění / zabezpečení státem
- Klíčová slova: sociální dávky, důchod
- Dotčené předpisy: 10/1988 Sb., čl.; 155/1995 Sb., § 37 odst.1, § 37 odst.2, § 37 odst.5, § 68; 2/1993 Sb., čl. 36

## Výrok

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 25. 2. 2000, která byla stejného dne podána k poštovní přepravě, jež došla Ústavnímu soudu dne 28. 2. 2000, stěžovatel napadá v záhlaví tohoto usnesení uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze, kterým byl potvrzen výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 15. 12. 1998 o zastavení výplaty stěžovatelova starobního důchodu ode dne 3. 4. 1998 ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1, 2 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to pro nesplnění podmínky k jeho výplatě podle § 37 odst. 5 zákona a zároveň bylo rozhodnuto o jeho povinnosti vrátit přeplatek.

Stěžovatel je toho názoru, že oba obecné soudy, a to jak Městský soud v Praze, který rozhodoval jak soud prvního stupně, tak i Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, porušily jeho ústavně zaručená práva, která jsou zakotvena v článcích 26, 30 a 36 Listiny základních práv a svobod, když při rozhodování věci nepoužily vedle zákona č. 155/1995 Sb. dříve platný předpis, kterým je zákon č. 100/1988 Sb.

Z obsahu ústavní stížnosti stěžovatele Ústavní soud zjistil, že rozsudek odvolacího soudu, proti kterému, jak vyplývá z jeho poučení, není přípustný opravný prostředek, byl doručen právní zástupkyni stěžovatele dne 27. 12. 1999 a ve stejný den nabyl právní moci. S přihlédnutím k tomuto zjištění, na něž nemělo vliv projednání před Nejvyšším soudem, byl Ústavní soud nucen konstatovat, že tato stížnost, která byla podána k poštovní přepravě dne 25. 2. 2000, nebyla podána v šedesátidenní lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neboť posledním dnem, kdy lhůta k podání stížnosti mohla být navrhována, byl den 24. 2. 2000.

Soudce zpravodaj musel proto tuto stížnost jako opožděnou odmítnout ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona o Ústavním soudu.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-122/2000-2000)