# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 1210/25

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 1210/25
- ECLI: ECLI:CZ:US:2025:1.US.1210.25.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 13. 10. 2025
- Datum zveřejnění: 9. 12. 2025
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování; základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
- Klíčová slova: insolvence/řízení, dokazování
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 11 odst.1, čl. 36 odst.1; 182/2006 Sb., § 5, § 293

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Základem ústavní stížnosti je především otázka prodeje nemovitosti pod odhadní cenou v insolvenčním řízení. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých ústavně zaručených práv podle čl. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i porušení čl. 96 Ústavy České republiky. Porušení práv spatřuje v tom, že byla v incidenčním řízení zbavena možnosti reálně uplatnit svá práva, že obecné soudy posoudily věc formalisticky, aniž by se zabývaly podstatou skutkových a právních námitek, a že opomenuly její obranu včetně navrhovaných důkazů.

2. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

3. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistupuje pouze v případě porušení základních práv jednotlivce (čl. 83, čl. 87 odst. 1 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Není to přitom jen prázdná fráze. Ústavní soud skutečně není další soudní instancí a porušení jiné než ústavní normy nezakládá pravomoc k jeho kasačnímu zásahu.

4. V rámci stručného odůvodnění (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) Ústavní soud poznamenává, že stěžovatelka v ústavní stížnosti předkládá obdobné námitky, které již byly předmětem řízení před civilními soudy. Opětovně tvrdí, že obecné soudy zatížily svá rozhodnutí vadou spočívající v opomenutí důkazních návrhů. S touto námitkou se však již obecné soudy vypořádaly, neboť uvedly, že šlo o důkazní návrhy irelevantní (zejm. body 20-21 napadeného usnesení Nejvyššího soudu a bod 29 napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci), a to v souladu s judikaturou Ústavního soudu k problematice opomenutých důkazů [již nález ze dne 30. června 2004 sp. zn. IV. ÚS 570/03 (N 91/33 SbNU 377)]. Obecné soudy se též ústavně dostačujícím způsobem (viz např. usnesení ze dne 26. ledna 2021 sp. zn. III. ÚS 3612/20 a ze dne 22. prosince 2009 sp. zn. III. ÚS 3066/09) vypořádaly s námitkou týkající se pokynu zajištěných věřitelů (body 15-17 rozhodnutí Nejvyššího soudu, bod 25 rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci). Na základě toho shledal Ústavní soud zjevně neopodstatněnými také stěžovatelčiny námitky týkající se porušení vlastnického práva a rovnosti v řízení.

5. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatelky.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-1210/25-1)