# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 1179/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 1179/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:1.US.1179.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 24. 4. 2019
- Datum zveřejnění: 16. 5. 2019
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
- Klíčová slova: odůvodnění, úrok z prodlení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 351/2013 Sb., § 1; 89/2012 Sb., § 1970

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že jím bylo v rámci odvolacího řízení rozhodnuto v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 4/2013 o povinnosti odsouzeného nahradit stěžovatelce jako poškozené škodu ve výši 363 288 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výší 7,25 % z dlužné částky, a to od 14. 4. 2013 do zaplacení.

Proti rozhodnutí vrchního soudu brojí stěžovatelka ústavní stížností, domáhajíc se jeho kasace. Stěžovatelka namítla, že ve výroku o náhradě škody napadeného rozsudku není uvedeno, zda se jedná o úrok roční nebo jiný, ačkoliv se řádně přihlásila s náhradou škody ve výši 363 288,03 s úrokem z prodlení ve výši 7,25 % p. a. z dlužné částky. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci tak stěžovatelka ohledně příslušenství pokládá za nevykonatelný. Stěžovatelka k tomu podotkla, že rozsudek jí byl doručen až dne 5. 3. 2019, přičemž jejímu návrhu na opravu písařské chyby nebylo vyhověno. Tyto své výhrady stěžovatelka v ústavní stížnosti přiblížila.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud přisvědčuje stěžovatelce v tom, že příslušenství v podobě úroku z prodlení bylo vhodné výslovně specifikovat tak, že jde o úrok z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 363 288 Kč. Nicméně absence zkratky "p. a." či jiného přívlastku, z něhož by byla patrná periodicita úroku z prodlení, nečiní výrok o náhradě škody v části přiznaného příslušenství nevykonatelným. Je tomu tak proto, že ze zákona (§ 1970 občanského zákoníku) odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění). Ostatně roční období platí i u ujednaných úroků (§ 1803 občanského zákoníku). Odtud je zřejmé, že jiná než roční periodicita úroku z prodlení nepřichází v úvahu, takže stěžovatelkou vzpomínaný nedostatek sám o sobě nebrání tomu, aby pravomocný výrok o náhradě škody předmětného rozsudku mohl být i v části přisuzující stěžovatelce příslušenství v podobě úroku z prodlení vykonán.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-1179/19-1)