# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 1159/19

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 1159/19
- ECLI: ECLI:CZ:US:2019:1.US.1159.19.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 2. 7. 2019
- Datum zveřejnění: 31. 7. 2019
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: zástupce
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 30

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2019 č. j. 39 Co 316/2018-56, kterým bylo ve věci stěžovatele jako žalobce proti žalovaným Marcelu Repaskému a Lence Repaské o náhradu škody a újmy potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. 9. 2018 č. j. 22 C 210/2017-44, jímž byl zamítnut stěžovatelův návrh na ustanovení právního zástupce. Dále se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 3. 2019 č. j. 22 C 210/2017-59, jímž byl v téže věci vyzván, aby ve lhůtě 15 dnů vylíčil rozhodující skutečnosti, na základě kterých se domáhá vydání rozhodnutí, označil důkazy, a úplně a srozumitelně vyjádřil žalobní petit.

2. Stěžovatel s názorem soudů nesouhlasí a považuje jej za projev nesprávného právního posouzení, když se prý nedostatečně vypořádaly s jeho argumenty. Stěžovatel poukázal na svoji složitou životní situaci, kterou v rozhodných skutečnostech soudům údajně dostatečně vyložil. V rámci soudního řízení byla stěžovatelem také avizována již vzniklá škoda, přesahující 5 000 Kč. Soudním systémem je prý stěžovateli upíráno právo na právní zastoupení, což se dá napravit jen jmenováním dostatečně erudovaného a zkušeného právního zástupce, který by jeho nároky formuloval.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V právních závěrech obecných soudů nebylo shledáno nic neústavního; obsahují podrobné odůvodnění, pokud jde o skutková zjištění i právní závěry. Jestliže soudy respektují jak podmínky dané procesními a hmotněprávními předpisy, tak zásady plynoucí z ústavního pořádku České republiky, nespadá do pravomoci Ústavního soudu činnost a rozhodnutí obecných soudů přezkoumávat. Městský soud v Praze (stejně jako předtím Obvodní soud pro Prahu 1) v napadeném usnesení řádně odůvodnil, proč nebylo možno stěžovateli v jeho žádosti o ustanovení právního zástupce vyhovět. Své osobní a majetkové poměry totiž řádně netvrdil ani kvalifikovaně nedoložil. Pokud jde o napadení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (jímž byl stěžovatel vyzván, aby ve stanovené lhůtě vylíčil rozhodující skutečnosti, na základě kterých se domáhá vydání rozhodnutí, označil důkazy, a úplně a srozumitelně vyjádřil žalobní petit), tak to již z podstaty věci nemohlo porušit žádné z jeho ústavně zaručených práv, když právě tímto usnesením byl řádně poučen a byla mu dána šance, aby své předchozí nevyhovující podání upravil tak, aby se jím soud mohl zabývat.

4. Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-1159/19-1)