# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 1137/21

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 1137/21
- ECLI: ECLI:CZ:US:2021:1.US.1137.21.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 25. 5. 2021
- Datum zveřejnění: 21. 6. 2021
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
- Klíčová slova: řízení/zastavení, exekuce
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 120/2001 Sb., § 55 odst.4; 99/1963 Sb., § 268 odst.1 písm.h

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "exekuční soud") zastavil výrokem I nadepsaného usnesení exekuci nařízenou v roce 2002 pro vymožení pohledávky oprávněné stěžovatelky co do nevymoženého nároku. Výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a napadeným výrokem III přiznal vedlejší účastnici právo na náhradu nákladů exekuce ve výši 12 983 Kč, které byly v průběhu exekuce vymoženy. Stěžovatelka proti posledně uvedenému výroku brojila odvoláním, Městský soud v Praze jej jako soud odvolací napadeným výrokem II nadepsaného usnesení potvrdil.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelka jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], domáhá zrušení napadených výroků pro porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka uvádí, že si je vědoma zdrženlivosti Ústavního soudu, projevované obzvlášť v rozhodování o nákladech řízení, nadto bagatelní výše. Podle ní však nejde o částku 12 983 Kč, nýbrž o princip; obecné soudy nepostupovaly správně, vyšly při výpočtu výše nákladů exekuce nekriticky z potvrzení vedlejší účastnice o výši vymoženého plnění a nevypořádaly logické a důkazy podložené námitky stěžovatelky. Napadené výroky neodpovídají skutkovým zjištěním, jsou proto projevem soudní libovůle, jejich odůvodnění je nedostatečné a nepřezkoumatelné.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Nesouhlas stěžovatelky a její výtky vůči postupu obecných soudů (výpočtu výše nákladů skončené exekuce) se ani netýkají celé částky 12 983 Kč. Jak sama uvádí, jde o rozdíl ve výši odměny vedlejší účastnice, která má být podle přesvědčení stěžovatelky nižší o 458 Kč (soudní exekutorka měla exekučnímu soudu sdělit výši vymožené pohledávky o cca 3 tisíce Kč vyšší, než jakou dřívějším přípisem sdělila oprávněné stěžovatelce), a domáhá se z pozice oprávněné účastnice exekučního řízení svého práva na řádné vyúčtování exekuce.

5. Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti zásadně není povolán k tomu, aby řešil pochybení obecného soudu promítající se do majetkové sféry jednotlivce částkou 458 Kč. Z podání stěžovatelky je zřejmé, že částka je pro ni bagatelní, usiluje spíše o morální zadostiučinění v podobě řádného vyúčtování exekuce. Intenzita případného pochybení obecných soudů však zjevně není pro ústavněprávní posouzení věci dostatečná; případ stěžovatelky současně neprovázejí takové (mimořádné) okolnosti, které by jej z hlediska ústavnosti významným činily [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 ze dne 10. 4. 2014 (N 55/73 SbNU 89)]. Ústavní soud se proto nebude důvodností vznesených námitek zabývat, neboť nelze předpokládat, že by ztrátou uvedené částky mohla být stěžovatelce způsobena tak závažná újma, že by dosahovala intenzity porušení jejích základních práv.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-1137/21-1)