# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 113/17

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 113/17
- ECLI: ECLI:CZ:US:2017:1.US.113.17.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 6. 2. 2017
- Datum zveřejnění: 22. 2. 2017

## Výrok

Návrh se odmítá.

## Odůvodnění

Dne 12. 1. 2016 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, v němž navrhovatel brojí proti v záhlaví tohoto rozhodnutí uvedenému usnesení Nejvyššího soudu pro zásah do svého práva na ochranu majetku a spravedlivé projednání své věci před soudem.

Toto podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§ 34, § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a pro řízení před Ústavním soudem nebyl navrhovatel zastoupen advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu).

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a určení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

V nyní projednávaném případě však Ústavní soud konstatuje, že se stěžovatel k dnešnímu dni obrátil na Ústavní soud již více než čtyřicetkrát, přičemž byl vícekrát vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny. Ústavní soud tak nemá žádné rozumné pochybnosti o tom, že stěžovatel již byl dostatečně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto v nyní projednávané věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl. Postupoval tak stejně, jako v případě stejného stěžovatele učinil - jen v poslední době - např. již usneseními sp. zn. II. ÚS 2997/16, IV. ÚS 2127/16 nebo III. ÚS 304/17.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-113/17-1)