# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 111/21

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 111/21
- ECLI: ECLI:CZ:US:2021:1.US.111.21.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 1. 2021
- Datum zveřejnění: 17. 2. 2021
- Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně; právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: opatření/pořádkové, pokuta, exekutor
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 11 odst.1, čl. 36 odst.1; 120/2002 Sb., § 52; 99/1963 Sb., § 53

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

1. Mgr. Ctibor Brančík, soudní exekutor, Exekutorský úřad Zlín, uložil napadeným usnesením stěžovateli pořádkovou pokutu ve výši 10 000 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatel neposkytl v rámci exekuce řádnou součinnost a nezaslal mu na základě výzvy kopii nájemní smlouvy uzavřené mezi ním a nájemcem bytové jednotky č. X v domě č. p. Y, Z.. Stěžovatel nereagoval řádně na opakované výzvy soudního exekutora, hrubě ztížil průběh exekuce, za což mu byla uložena podle ustanovení 53 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex. řádu pořádková pokuta v dolní polovině zákonné sazby (50 000 Kč).

2. Městský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") napadené usnesení soudního exekutora potvrdil; dospěl k závěru, že stěžovatel porušil svoji povinnost vyplývající z ustanovení § 128 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 51 odst. 1 ex. řádu, čímž hrubě ztížil postup soudního exekutora při stanovení ceny bytové jednotky, aniž by mu v tom bránil nějaký objektivní důvod. Námitky stěžovatele, jeho odlišný právní názor na věc, považuje odvolací soud za nedůvodné, není rozhodné, že stěžovatel není účastníkem exekučního řízení ani to, že povinná podala návrh na zastavení exekuce. Skutečnost, že relevantní informace může poskytnout i jiná osoba než stěžovatel, nemůže být důvodem odepření součinnosti a je na vůli soudního exekutora, po které z osob bude informace vyžadovat. Výši pokuty spatřuje odvolací soud jako přiměřenou danému porušení povinnosti, neboť odvolatel nevyhověl ani opakované výzvě soudního exekutora.

3. Proti oběma v záhlaví uvedeným usnesením podal řádně zastoupený stěžovatel včasnou ústavní stížnost, v níž polemizuje s postupem soudního exekutora při oceňování předmětné bytové jednotky, a znovu opakuje své výhrady k důvodnosti uložené pořádkové pokuty. Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud napadená usnesení zrušil, neboť má za to, že bylo porušeno zejména jeho právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a namítá rovněž zásah do práva na ochranu vlastnictví (čl. 11 odst. 1 Listiny).

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť obsahuje výlučně polemiku s procesním postupem soudního exekutora a odvolacího soudu - naopak neobsahuje žádnou ústavněprávní argumentaci. Stěžovatel fakticky žádá od Ústavního soudu, aby plnil roli další přezkumné instance, což je role, která Ústavnímu soudu jako orgánu kontroly ústavnosti nepřísluší. Uložení pořádkové pokuty je důsledkem aplikace podústavního (procesního) práva; napadené rozhodnutí odvolacího soudu obsahuje podrobné odůvodnění správnosti postupu soudního exekutora při uložení pořádkové pokuty. To, že stěžovatel nesouhlasí s uloženou pokutou, neznamená, že by měl Ústavní soud zasahovat a rušit řádně odůvodněná rozhodnutí orgánů veřejné moci.

5. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-111/21-1)