# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 1099/26

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 1099/26
- ECLI: ECLI:CZ:US:2026:1.US.1099.26.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 5. 2026
- Datum zveřejnění: 7. 7. 2026
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
- Klíčová slova: zavinění, náklady řízení
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 99/1963 Sb., § 146 odst.2

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva zaručená čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") bylo zastaveno řízení o žalobě vedlejší účastnice na vydání účetnictví a účetní dokumentace (výrok I) a stěžovatelce byla stanovena povinnost zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení ve výši 40 296,50 Kč (výrok II). Obvodní soud s odkazem na § 146 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") uvedl, že vedlejší účastnice vzala žalobu zpět pro chování stěžovatelky. Účetní dokumentace byla po celou dobu u stěžovatelky, která ji odmítala vydat, a do sféry vedlejší účastnice se dostala až poté, co ji stěžovatelka vydala policejnímu orgánu na základě jeho výzvy k zajištění důkazního prostředku.

3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesení okresního soudu potvrdil.

II. Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka namítá, že zastavení řízení nezavinila, a obecné soudy proto neměly postupovat podle § 146 odst. 2 o. s. ř. Zdůrazňuje, že zavinění je třeba posuzovat pouze z procesního hlediska, nikoliv hlediska hmotněprávního. Vysvětluje, že účetní dokumentaci předložila policejnímu orgánu na základě jeho výzvy a že vstupem policejního orgánu došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi jejím chováním a uspokojením žalobního nároku vedlejší účastnice. Jelikož vedlejší účastnici nebyly policejním orgánem předány originály účetních dokladů, znamená to podle stěžovatelky, že vedlejší účastnici dosud účetní dokumentace předána nebyla.

III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny významnou. To platí tím spíše, nepřesahuje-li sporná výše nákladů hranici bagatelnosti. Tvrzený rozpor proto musí být u nákladových věcí zpravidla doplněn dalšími okolnostmi, typicky přesahem vlastního zájmu stěžovatele [viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (97/2025 Sb.) ze dne 5. 3. 2025, bod 34].

7. Posuzovaná ústavní stížnost vlastní zájmy stěžovatelky nepřesahuje. Výše náhrady nákladů, kterou má stěžovatelka uhradit, je zcela zjevně bagatelní částka (méně než 50 000 Kč). Za takové situace není úlohou Ústavního soudu závěry obecných soudů týkající se stanovení výše náhrady nákladů řízení přehodnocovat (srov. nález sp. zn. I. ÚS 2/25 ze dne 12. 6. 2025). Pokud měla stěžovatelka za to, že otázka nákladů řízení přes svou nízkou hodnotu přesahuje její vlastní zájmy, bylo na ní, aby tento přesah konkrétně vysvětlila a doložila (srov. nález sp. zn. I. ÚS 2552/24 ze dne 8. 4. 2025, bod 31). To ale neudělala.

8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-1099/26-1)