# Ústavní soud, sp. zn. I.ÚS 1074/18

- Soud: Ústavní soud
- Spisová značka: I.ÚS 1074/18
- ECLI: ECLI:CZ:US:2018:1.US.1074.18.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 7. 8. 2018
- Datum zveřejnění: 30. 8. 2018
- Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
- Klíčová slova: stavební řízení, stavební povolení, územní plán
- Dotčené předpisy: 2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1; 183/2006 Sb., § 18 odst.5; 183/206 Sb., § 79, § 92

## Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

## Odůvodnění

Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta kasační stížnost proti označenému rozsudku Krajského soudu v Brně, jakož i zrušení tohoto rozsudku. Rovněž se domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí správních orgánů. Tvrdí, že uvedenými rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 35 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu správních orgánů, který vyústil ve vydání nezákonného územního rozhodnutí, na jehož základě by mohlo dojít k povolení stavby, která bude mít významný vliv na oblast nacházející se v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, v níž má stěžovatelka rekreační objekt. Správní orgány podle stěžovatelky rozhodovaly v rozporu s platným územním plánem, jakož i v rozporu s § 18 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen "stavební zákon"). K porušení výše uvedených ústavně zaručených práv došlo podle stěžovatelky i tím, že uvedený nesprávný postup správních orgánů byl následně aprobován správními soudy.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Městský úřad Uherský Brod vydal podle § 79 a § 92 stavebního zákona územní rozhodnutí o umístění stavby "Technologický objekt pro distribuci internetového signálu" na pozemcích parc. č. X1 (PK X2 a PK X3) v k. ú. Bystřice pod Lopeníkem, v lokalitě "T." (výrok I.), stanovil podmínky pro umístění stavby (výrok II.), podle § 115 stavebního zákona vydal stavební povolení na stavbu tohoto záměru (výrok III.), stanovil podmínky pro provedení stavby (výrok IV.) a rozhodl o námitkách (výrok V.). Krajský úřad Zlínského kraje, odbor územního plánování a stavebního řádu, odvolání stěžovatelky zamítl. Krajský soud v Brně zamítl žalobu stěžovatelky a Nejvyšší správní soud zamítl její kasační stížnost.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) neplní funkci další instance v systému všeobecného soudnictví. Zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů náleží soudům ve věcech civilních, trestních i správních. A právě Nejvyššímu správnímu soudu přísluší výklad zákonodárství z oblasti veřejné správy a sjednocování judikatury ostatních správních soudů, k čemuž slouží i mechanismus předvídaný v § 12 s. ř. s. V kontextu své dosavadní judikatury se Ústavní soud cítí - s odkazem na zásadu zdrženlivosti a princip sebeomezení - být oprávněn výklad podústavního práva v oblasti veřejné správy posuzovat pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace v konkrétním případě byla důsledkem interpretace, která by extrémně vybočila z kautel zaručených v hlavě páté Listiny (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 173/02). Výklad a aplikaci předpisů podústavního práva lze hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu (srov. kupř. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06).

Ústavní soud posoudil napadená rozhodnutí ve výše vymezeném rozsahu, avšak zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost představuje toliko opakování námitek uplatněných stěžovatelkou v řízení před správními soudy, které se s nimi již ústavně konformním způsobem vypořádaly. Jak Nejvyšší správní soud, tak i krajský soud se v napadených rozhodnutích podrobně zabývaly všemi skutečnostmi, relevantními pro posouzení zákonnosti postupu stavebního úřadu při umísťování a povolování předmětné stavby. Zvláště podrobně se pak oba soudy zabývaly námitkou, že napadené rozhodnutí stavebního úřadu bylo vydáno v rozporu s platným územním plánem obce Bystřice pod Lopeníkem, jakož i v rozporu s § 18 odst. 5 stavebního zákona. Uzavřely, že předmětný záměr lze podřadit pod veřejnou technickou infrastrukturu ve smyslu § 2 odst. 1 písm. k) bod 2 stavebního zákona, kterou je v nezastavěném území možné umístit podle § 18 odst. 5 stavebního zákona. Nejvyšší správní soud se dále v odůvodnění napadeného rozhodnutí zabýval spornou otázkou, zda územní plán obce Bystřice pod Lopeníkem tento typ záměru nevylučuje. Jak krajský, tak i kasační soud tedy na námitky stěžovatelky náležitě reagovaly a své závěry řádně, logicky a srozumitelně odůvodnily. Jejich konkluze pokládá Ústavní soud za racionální a obhajitelné.

K namítanému porušení práva na spravedlivý (řádný) proces Ústavní soud podotýká, že toto právo není možné vykládat tak, že by se stěžovatelce garantoval úspěch v řízení či se zaručovalo právo na rozhodnutí odpovídající jejím představám. Obsah tohoto ústavně zaručeného práva spočívá v zajištění práva na spravedlivé (řádné) soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu se zákony a při aplikaci ústavních principů. Okolnost, že stěžovatelka se závěry či názory soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/us/I-US-1074/18-1)